Komunikace mimo čas v kvantovém světě

Naprostá většina fyzikálních zákonů je z hlediska toku času dokonale symetrická. To znamená, že tyto zákony by fungovaly stejně nezávisle na tom, zda by čas plynul směrem z minulosti do budoucnosti nebo naopak. Již mnoho let se fyzikové snaží zjistit, co je příčinou toho, že existuje nějaká šipka času. Na toto téma vznikla již řada fyzikálních teorií, které jsou založeny na principu entropie, druhé větě termodynamiky a sta­tistice.

V klasické fyzice cokoliv učiníme na konci fyzikálního experimentu, nemůže ovlivnit situaci na jeho začátku. V kvantové fyzice toto ovšem neplatí. Pokusíme-li se oklamat „přírodu“ tím, že vymyslíme důmyslný experiment, který má za úkol například dodatečně zjistit, kterou štěrbinou elektron prošel v difrakčním experimentu, nebo ovlivnit jeho spin v Stern-Gerlachově zařízení, měření na konci experimentu neovlivní pouze konečný stav elektronu, ale celou jeho historii od počátku experimentu.

V kvantovém mikrosvětě se směr plynutí času nejeví tak podstatný jako v makrosvětě, jejž známe z dennodenní zkušenosti. John Cramer z Washingtonské univerzity v Seattlu navrhl velmi zajímavý popis, jenž vysvětluje chování kvantových systémů pomocí komunikace mezi elementárními objekty, která probíhá směrem z minulosti do budoucnosti a také z budoucnosti do minulosti. Ve výsledku je tato komunikace bez­ča­sová.

Vibrující elektron vytváří elektromagnetické pole, které by se mělo dle fyzikální symetrie šířit ve formě vln směrem do budou­cnosti a rovněž i směrem do minulosti. Elektromagnetické vlny šířící se směrem do budoucnosti dobře známe – jsou to světelné paprsky, které nám umožňují vidět. Naopak s elektromagnetickými vlnami šířícími se z bu­doucnosti do minulosti – ne­máme žádnou zkušenost, přestože by také měly existovat.

Bezčasová vazba

Vlny směřující do budoucnosti se nazývají retardované (opož­děné – dorazí k cíli později, než jsou vyzářeny ze zdroje). Vlny šířící se směrem do minulosti se nazývají pokročilé (dorazí k cíli dříve, než jsou vyzářeny ze zdroje). Představme si nyní elektron, který současně vyzáří retardovanou i pokročilou vlnu.

Retardovaná vlna směřuje do budoucnosti, dokud se nesetká s jiným elektronem, který může její energii pohltit. Pohlcením energie začne druhý elektron vibrovat a vytvoří vlastní retar­do­vané pole, které zcela zruší směrem do budoucnosti retar­dované pole od prvního elektronu. Absorbující elektron však produkuje také pokročilou vlnu, která směřuje zpátky do minulosti, kde se setká s prvním elektronem, jenž jejím pohlcením začne vibrovat a vytvoří novou pokročilou vlnu, která vyruší jeho původní pokročilou vlnu.

Vlnění postupující v čase za okamžikem pohlcení energie druhým elektronem nyní neexistuje – je vyrušeno. Neexistuje také žádné záření, které by se šířilo zpátky v čase před okamžikem vyzáření energie prvním elektronem. Existuje jen vzájemně zesílená dvojitá vlna mezi oběma elektrony, která je spojuje skrze prostoročas. Protože se zde jedná o komunikaci v obou směrech času, je ve skutečnosti tato komunikace bezčasová.

It's only fair to share...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *