Pokud lidská duše má kvantový charakter, musí existovat nějaké analogie mezi světem kvantové fyziky a našimi duševními prožitky. Můžeme je najít třeba v oblasti bdění, spánku a snové reality.
Představy, myšlenky, sny a jiné psychické obsahy se v naší mysli objevují a zase mizí, podobně jako elementární částice se na okamžik „zhmotňují“ před pozorovateli, aby v příštím okamžiku se rozplynuly do kvantové neurčitosti universa. Máme-li v noci nějaký sen, bývá pro nás dost obtížné tento sen ráno vyjádřit tak, jak se nám zdál. Snové obrazy jakoby neuznávaly pravidla časové souslednosti, bývají neurčité a neuznávají logiku bdělé reality. To, co se nám ve snu zdá jasné a smysluplné, po probuzení se jeví chaotické a nesmyslné.
Může být, že naše sny jsou jen chaoticky poskládané střípky vzpomínek na to, co jsme prožili v bdělém stavu. Přesto pocit, že ději svého snu rozumíme, přetrvává. Co když je tedy všechno jinak. Co když naše bdělá realita představuje jen (rozvinutou) část skutečné reality. Snová realita připomíná kvantovou realitu, kterou nejsme schopni přímo postihnout. Ve snech jako bychom opouštěli nám známý přesně definovaný svět a ponořovali se do kvantové reality. V této realitě neexistuje jedna historie skutečnosti, ale všechny možné historie, jež mohou mezi dvěma pozorováními nastat. Jakýkoliv pokus uvědomit si – rozvinout tuto realitu zákonitě tuto mnohoznačnou realitu mění v potrhanou nesouvislou vzpomínku. Sny nemusí být chaotickým produktem spícího mozku, ale konfrontací s realitou tak, jak ji v bdělém stavu neznáme.
Snová realita velmi připomíná (svinutou) kvantovou realitu, kterou nejsme schopni přímo postihnout. Snové obrazy jako by neuznávaly pravidla časové souslednosti, bývají neurčité a neuznávají logiku bdělé reality. To, co se nám ve snu zdá smysluplné, po probuzení se jeví chaotické a nesmyslné. Vzpomínky na sny se nám velmi rychle po probuzení rozplývají. Ve snu duše pozoruje delokalizovanou realitu svého nevědomí, která se na krátký okamžik v spící mysli lokalizuje, aby se následně opět rozplynula do hlubin nevědomí.
Existuje-li duše jako fyzikální hmotný objekt, jenž podléhá zákonům kvantového „mikrosvěta“. Jednu chvíli je lokalizována v prostoru a v druhou se rozplývá jako vlnové klubko. Může přeskakovat z jedné energetické hladiny na druhou. Přitom se mění její energie a vnímání prostoru a času. Plynutí času pro duši je jiné, když jsme vzhůru, když spíme nebo když se nám zdají sny. V psýché by různým kvantovým stavům mohly odpovídat různé úrovně bdění a spánku. Usínání je proces, který probíhá skokově – v jednu chvíli si jsme vědomi toho, co se děje kolem nás. O chvíli později jsme již v říši Morfeově. Proč se naše vnímání skokově a nikoliv pozvolně změnilo? Je to důsledek kvantového skoku?
Spánek má čtyři stadia: 1, 2, 3, 4. Fáze 1 představuje stadium nejlehčího spánku, kde se záznam EEG spícího člověka podobá získanému při sledování bdělé mozkové aktivity. Spánkové stadium 4 se naopak pokládá za nejhlubší periodu spánku, protože se příslušný EEG záznam podobá grafu komatózního stavu. Během sedmi až osmi hodin normálního spánku se objeví čtyři, někdy i pět period, opakování všech čtyř stadií. Snová REM fáze spánku odpovídá stadiu 1, NREM fáze stadiu 2, 3, 4.
Sny nemusí být vždy pouze chaotické, ale mohou mít tvůrčí, inspirativní nebo dokonce numinózní charakter. Mohou být i lucidní. Většina našich snů je zdánlivě chaotická a když má nějaký řád, nejsme to my, kdo děj snu řídí. V lucidním snu si dokážeme uvědomit, že spíme a sníme. Pak dokážeme převzít nad snem kontrolu. Můžeme se účinně bránit svým děsům, strachům, létat a prožívat příběhy, dle našeho přání. Dokážeme se i léčit. To, co nedokážeme pochopit v bdělém stavu, nám může zjevit sen.
Více na toto téma se můžete dozvědět v mých knihách:
