Co je to vlastně vědomí? Studium neuronových sítí na tuto otázku odpověď nedalo. Pokud uvažujeme kvantovou podstatu psýché, je odpověď na tuto otázku poměrně jednoduchá. Vědomé je v psýché vše, co je v ní právě lokalizováno. Delokalizované obsahy psýché tvoří nevědomí. Rozvinutí – lokalizace nějakého obsahu v naší mysli je zároveň aktem pozorování. Pozorování lokalizuje do té doby nelokalizovanou (do prostoru rozplynutou) realitu. Obsahy psýché nejsou uloženy někde v naší hlavě, ale jsou součástí časoprostoru. Pozorováním je lokalizujeme. Vzpomínání je proces opětovné lokalizace obrazů v naší mysli.
Jsme si vědomi nejen obrazů, zvuků a jiných smyslových vjemů ze světa kolem nás, ale jsme si rovněž vědomi, že jsme si těchto vjemů vědomi. Jsme si také vědomi, že jsme si vědomi toho, že jsme si vědomi… Existuje obraz obrazu a obraz obrazu obrazu. Vědomí i psychické obrazy tak nemají jen jednu úroveň, ale mají více úrovní tak přirozeně jako fraktál obsahuje zmenšené obrazy sebe sama.
V mysli jsme schopni vyvolat řadu asociací svázaných s podnětem a na základě zkušenosti situaci jako celek vyhodnotit. Uvědomím si souvislostí, posunujeme naše vědomí na vyšší úroveň. Aby naše mysl byla schopna generovat představy, vzorce na jejich zpracování a ve výsledku myšlenky, potřebuje disponovat určitým množstvím energie potřebné k rozvinutí těchto obsahů. Musí mít schopnost přijímat energii, podržet si ji a řízeně ji uvolňovat. Tak můžeme vytvořit tok myšlenek.
Co v nás myslí? Náš mozek nebo psýché? Šíření neuronových vzruchů nevytváří myšlení jako takové, ale spíše vytváří podmínky pro myšlení v nám známé podobě a pro ovládání našeho těla naší vůlí. Mozkové vlny odrážejí aktivitu našeho myšlení a energii svázanou s myšlenkami. Protože rozvinutí – lokalizace obsahu v psýché je úzce spojeno s aktem pozorování, je patrné, odkud se vědomí rodí. Není to něco vytvořeného evolucí živých organismů – je to fyzikální skutečnost existující sama o sobě rozvinutá v živých organismech na kvalitativně vyšší úroveň. Touto vyšší úrovní je schopnost vědomého zpracování informací, kterou nazýváme myšlením.
Schopnost vytvořit sekundární obraz primárního obrazu a udržet ho lokalizovaný v naší mysli po potřebnou dobu představuje základ pro vyšší formu vědomí. Sekundární obraz primárního obrazu rozvinutý v mysli již nebudeme mít určitě tolik energie jako původní obraz, ale mysl s ním bude schopna pracovat. Na ještě vyšší úrovni může být sekundární obraz nahrazen symbolem, jehož vytvoření si žádá ještě méně energie. Takovými symboly mohou být lidská slova nebo i zvířecí zvuky a signály. Čím méně energie obrazy a symboly obsahují, tím je zřejmě pro mysl snazší s nimi pracovat. Řekneme-li slovo kráva, nemusíme si nutně žádné takové zvíře před sebou představovat. Symboly nakonec nemusí mít svůj hmatatelný vzor v reálném světě, ale mohou být i velmi abstraktní (např. p, √, i, € apod.).
Je-li mysl schopna podržet rozvinutý sekundární obraz primárního obrazu, může být schopna ho znovu vyvolat na základě nějakého podnětu a může ho být schopna vyvolat ve spojitosti s nějakou historií. Ze zkušenosti se může zrodit prospěšný vzorec chování pro přežití, pokud si ho dokážeme v případě potřeby znovu vyvolat (rozvinout) v mysli.
Naše mysl musí mít nějaké centrum – já (ego), které je tím vnitřním pozorovatelem, vůči němuž se obsahy psýché rozvinují, centrem, které přijímá a uvolňuje energii. Odpovědět na otázku, co je centrem našeho vědomí, je asi to nejobtížnější. Je to nějaká speciální kvantová struktura? Nebo je to jen jakési „těžiště“ obsahů, které tvoří naší mysl? Pokud je to „těžiště“ – pomyslné centrum vlnového klubka, znamenalo by to, že vyspělost naší psýché a úroveň vědomí bude úzce svázaná s množstvím informací a znalostí, které máme. Idea „těžiště“ by znamenala, že naše psýché je tvořena mnoha složkami, které se mohou v principu od sebe oddělit. Psýché se může rozštěpit – její části mohou být odděleny – přestat spolu vzájemně komunikovat ve smyslu, že informace rozvinutá v jedné části psýché se není schopna rozvinout v její druhé části.
Psýché mimo tělo se ale také mohou spojit s jinými složkami – s jinými dušemi či jejich částmi a společně vytvořit vyspělejší duši. Ve spojení se všemi ostatními psýché by mohly vytvořit to nejvyšší Já – vědomí vesmíru. Všechny individuální já by se v celku proměnily v jediné Já. Psýché celku se promítá do všech jeho částí a ty se zpětně promítají do celku. Naše malé „já“, na které jsme tak pyšní, by mohlo být jen iluzí, která se objevila při našem zrození a zmizí při naší smrti. Naše já pak sice nezmizí úplně, ale už nebude tím já, které bylo. Buď se rozplyne, znovu se narodí nebo se stane částí vyššího celku.
Podle knihy: Nový pohled na lidskou duši a vědomí (tiskem 2016, verze pro čtečky)
Více se také dozvíte v knize: SHRÖDINGER’S CAT AND A NEW VIEW OF THE WORLD (2022)
