Dle čistě evolucionisticky založených vědců se jednoduchým bezobratlým živočichům, žijícím před půl miliardou let ve světovém oceánu, přihodila genetická porucha, která vedla k násobení množství genů v mozkových buňkách. Jejich potomci pak těžili z „extra sad“ mozkových buněk a postupně tak nastartovali evoluci sofistikovanějších tvorů.
Pokud by byl tento pohled v principu správný, naše myšlení, city a emoce by byly jen produktem náhodné poruchy. Prvotní by byly náhodné změny buněčné struktury živé hmoty, které by generovaly nějaké pocity, myšlenky a touhy. Pokud by se tyto ukázaly pro přežití druhu důležité, zachovaly by se v genetické výbavě takto postiženého druhu a rovněž všech druhů, které se z něj v důsledku evoluce vyvinuly.
Vyšší úrovni inteligence disponují především savci. Poměrně velmi inteligentní ale mohou být i papoušci, hlavonožci a další příslušníci rozdílných vývojových větví. To naznačuje, že jejich společný předek jim musel dát do vínku genetickou předurčenou schopnost rozvíjet své mozkové schopnosti, nebo se tato schopnost, která se začala vyvíjet nejprve u jednoho druhu, automaticky přenášela i na jiné druhy. Pokroky u jednoho druhu se ne geneticky, ale jako in-formy přenášely mezi druhy.
Všimneme-li si chování jednodušších forem života, zjistíme, že je velmi inteligentní, ale skoro úplně nevědomé. Těžko budeme hledat, třeba u hmyzu, nějakou individualitu. Spíše zjistíme, že jejich jednání se řídí určitými vzorci chování, které jsou danému druhu vlastní a pro všechny jednotlivce společné. Tyto vzorce ovšem mohou být velmi důmyslné. Budeme-li pozorovat třeba chování včel a mravenců, neubráníme se údivu nad dokonalostí systému, který společně vytvářejí.
Hmyzí kolonie se dokáží chovat, jako by tvořily jediný živý organismus a měly společné myšlení založené na jim vlastních archetypech. Duše hmyzu není něco existujícího uvnitř jejich malých hlaviček, ale je společná celé kolonii. Jedinci existují uvnitř této psýché. Dojde-li například k poškození termitiště, termiti pracují současně z obou stran trhliny, aby se setkali přesně uprostřed, i když jednotlivci jsou slepí. Nezabrání jim v tom ani přepážka, jež zabrání v kontaktu termitů na jedné a druhé straně trhliny. Zřejmě tedy existuje v myslích těchto tvorečků společný prostorový plán, který jedinci pouze realizují.
U vyšších forem života, jako jsou ryby a ptáci, můžeme již pozorovat prvky skupinového i individuálního chování. Oddělení jedinci, kromě svých instinktů, projevují tendenci se učit a přizpůsobovat se konkrétní situaci. Zdá se, že jsou schopni zpracovávat informace i nad rámec typických vzorů chování u daného druhu. V jejich nevědomí se objevují záblesky vědomí jedince.
Individualita a vědomí se nejvíce rozvinuly u savců. Opice, psi, kočky, delfíni, kosatky a mnozí další savci projevují poměrně velmi inteligentní a vědomé chování. Nejvyspělejší savec, jímž je člověk, postoupil ještě o kus dál. Jeho vědomí vystoupilo z nevědomého základu do popředí a umožnilo mu myslet v pojmech.
Člověk představuje vývojově nejmladší a nejvyspělejší živočišný druh. Je schopen velmi dobře odrážet okolní realitu ve své psýché, a také vytvářet reálné i nereálné představy o této realitě. Dokáže zpracovávat informace o okolním světě a svých pocitech v pojmech, což mu umožňuje racionalizovat jeho vědomé jednání, ale zároveň ho to vzdaluje té části skutečnosti, která není takto, dost dobře, vyjádřitelná.
Východní náboženství učí, že se duše rodí ve fyzickém těle ne jen jednou ale opakovaně v koloběhu životů podřízená zákonu karmy (odplata dobrých i zlých skutků vykonaných v tomto životě v příštím životě). Z tohoto koloběhu je možno se osvobodit následováním dharmy (podstata, vyšší plán, smysl a cíl života). Stav osvobození se nazývá nirvána. V tomto stavu mizí iluze vlastního já a je nahrazena pocitem sounáležitosti s celým vesmírem. Dobré i zlé činy a prožitá traumata z minulých životů ovlivňují náš současný život. Je na nás, abychom se z nich poučili. Musíme se vymanit z karmy, abychom byli schopni následovat svou dharmu – najít smysl a cíl svého života.
Myšlenka znovuzrození duše v novém těle není jen o osudu, vině a trestu. Je to velká idea vysvětlující, proč jsou někteří lidé nadaní jako Beethoven, Shakespeare, Einstein či Pavaroti. Možnost prožít ne jeden ale celou řadu životů nám dává možnost se zdokonalovat život za životem v tom, co se nám líbí, co je nám blízké. Je to naděje, že své znalosti a dovednosti si můžeme vzít svět na onen svět i do příštího života.
Někdo se narodí zdravý, chytrý a bohatý – má vše. Jiný člověk se narodí slabomyslný, nemocný a postižený. Pokud by existoval jen jeden život, museli bychom konstatovat, že Bůh není spravedlivý – jednomu dá život plný radosti bez velké námahy; druhému nadělí jen dřinu, utrpení a nemožnost prožít svůj život uspokojivě. Existuje-li možnost se vyvíjet v řadě životů za sebou, má každý člověk naději, že ho v budoucnu čeká něco lepšího, pokud se dokáže z prožitých příkoří a nezdarů poučit.
Náš osud může být již částečně předem naplánován a předurčen, ale přesto nám zůstává dostatek svobodné vůle, abychom mohli činit svobodné rozhodnutí a měnit svůj život dle vlastního uvážení. Plán nového života slouží k dosažení optimálního rozvoje lidského já a stanovení úkolu, který by měl člověk ve svém životě splnit. Osud, ve smyslu karmy a hlavně dharmy, se jeví jako jistá optimální dráha životem pro duchovní růst individua.
Možností existence mnoha životů se nesnižuje hodnota žádného z nich. Naopak každý z nich má o to větší hodnotu, protože se nic z něho neztratí, nepropadne minulosti. Každý z nich zůstává svým způsobem navždy jedinečný a neopakovatelný. Získané schopnosti a znalosti jsou sice v novém životě zapomenuty, ale mohou být jedincem znovu a snadněji rozvinuty a dále zdokonaleny. Tak se rodí to, čemu říkáme vrozený talent. Také problémy, s nimiž jsme se setkali již v minulých životech a dokázali se s nimi vyrovnat, nám již nebudou činit větší potíže. Duše znovu ožívá v nově se rodícím fyzickém těle, aby se znovu vydala na svou další smrtí končící cestu k věčné nesmrtelnosti.
Podle knihy: Nový pohled na lidskou duši a vědomí (tiskem 2016, verze pro čtečky)