Princip účinku homeopatie

Homeopatie je alternativní léčebná metoda, která požívá tak malé dávky léčebných látek, že v jejich léčebných preparátech prakticky žádné účinné látky nejsou. Pro širokou vědeckou obec je tak tato metoda léčení nepřijatelná.

Homeopatie je založená na principu, že podobné se léčí podobným. Používá látky, které u pacienta vyvolávají stejné symptomy jako jeho nemoc. Podání takové látky by tedy mělo pa­cientovi spíše přitížit než pomoci. Homeopatie proto požívá své léčivé látky hodně zředěné. Stupeň zředění je ovšem tak vysoký, že se v homeopatiku nemusí reálně vyskytovat ani jedna molekula účinné látky. S tím má samozřejmě klasická věda problém. Co tam léčí, když tam vlastně nic není? Logická odpověď je, že kde nic není, tam ani nic neléčí.

Věda tvrdí, že jedinou účinnou složkou homeopatie je tzv. placebo efekt. Když mi někdo podá bonbón a řekne mi, že je to lék na mou nemoc či bolest, uleví se mi. Někdy se tak mohu dokonce spontánně vyléčit i z vážné nemoci. Ano, psychika je mocná. Homeopatie je podle vědy jen taková „bílá lež“, která může pomoci tomu, kdo v ní uvěří.

Aby vědci dokázali, že je homeopatie zcela neúčinná, pokoušeli se homeopatiky předáv­ko­vat. Snědli jich, co jen mohli, a světe div se, nic se jim nestalo. Zkuste to udělat s jakým­koliv jiným lékem a v nejlepším případě skončíte v nemocnici s vypumpovaným žaludkem. Z tohoto vyvodili, že homeopatika nemají žádný účinek. Myslím, že takový expe­riment něco vypovídá o vědcích, kteří ho podstoupili, ale reálně žádnou váhu nemá.  

Mnozí vědci bijí před homeopatiky na poplach. Pacient si vezme homeopatikum místo toho, aby si vzal účinný lék, a pak na následky „neléčení se“ umře. Takový případ se samo­zřejmě může stát. Hrůza! Homeopatie zabíjí lidi! Na jednoho pacienta, kterému homeopatie ublížila (či spíše vlastní blbost), připadají milióny lidí, kterým ublížila klasická léčiva v důsledku předávkování určitou složkou léku, vedlejšími účinky léku, alergií na jeho určitou složku či špatně zvoleným typem léků. Narůstá také počet lidí závislých na lécích. Klasické léky se dostávají do vody, otravují ji, otravují ryby, zvířata i lidi, kteří tuto vodu pijí. Narůstá resistence bakterií na antibiotika. To je ale podle vědců a lékařů tak nějak v pořádku oproti rizikům, které vidí v homeopatii.

Nemám v úmyslu podporovat ani propagovat léčbu, která nemůže fungovat z prin­cipu, ale v případě homeopatie to myslím, tak jednoduché není. Tato léčba pomáhá mnohem více lidem, než jim škodí. Má celkem dobré účinky i na děti a zvířata, které nic o nevědeckosti této léčby neví. Myslím, že to nebude jen placebo efektem.  

Určitě by stálo za to zkoumat placebo efekt, když může mít tak skvělé účinky na pacienty. Bylo by skvělé, kdyby vědci a lékaři dokázali vyvolat u svých pacientů, na počkání, pozitivní placebo efekt. Nemuseli by jim pak dávat tolik škodlivých léků. Myslím však, že jsou spíše specialisty na vyvolávání nocebo efektu – negování pozitivních účinků léků a léčby. Myslím, že pacientovi k tomu stačí jen přečíst příbalový leták k lékům, aby věděl, jaké všechny nega­tivní účinky by se u něj měly dostavit. Je známo, že u vážných onemocnění ponejvíce umírají ti, kdo věří, že lékař je placený za to, aby je uzdravil, a oni v tomto směru nemusí dělat nic. Samotná víra v lékaře a medicínu je zřejmě málo a nestačí ani jako placebo efekt.

Já osobně mám obrovský obdiv k moderní medicíně. Dokáže diagnostikovat obrovské množství nemocí a díky správné diagnóze včas nasadit vhodné léčebné postupy. Chirurgie dokáže dělat obrovské, dříve nemyslitelné, zázraky. Dokáže vrátit k životu lidi po těžkých autohaváriích a jiných nehodách. Západní medicína dokáže perfektně zvládat akutní život ohrožující stavy, díky antibiotikům vyléčit zánětlivá bakteriální onemocnění, ale z hlediska léčení dlouhodo­bých a chronických onemocnění pacienty moc léčit nedokáže.

Chemické léky a preparáty spíše projevy nemoci potlačují než, aby je léčily. Podívejme se kolem sebe – všude kolem nás se pohybuje hromada nemocných lidí, kteří užívají či spíše doslova nadužívají obrovské množství léků – místo, aby jich v důsledku pokroků v medicíně ubývalo, nemohu se zbavit dojmu, že nemocných lidí spíše přibývá, jako by si je farma­ceutický průmysl vyráběl, aby měl stále víc a víc pacientů a tím také stále vyšší a vyšší zisky. Který jiný obor podnikání si dokáže vyrábět vlastní zákazníky?

Vraťme se však k homeopatii. Málokdo si uvědomuje, že pokud tato metoda funguje, není to zázrak, ale je za ní něco, co nám odhaluje část fyzikální reality, kterou se věda prozatím snaží přehlížet. Jediný způsob, jak by homeopatie mohla fungovat, totiž je, že by homeopa­ti­kum nepřenášelo fyzicky účinnou látku, ale pouze informaci o ní.

Když v roce 1895 bratři Lumiérové pustili poprvé divákům film Příjezd vlaku do stanice La Ciotat, traduje se, že vyvolali u diváků zděšení, jako by na ně najížděl skutečný vlak; a to přesto, že v kině nebyla přítomna ani molekula skutečného vlaku. Lidská mysl reaguje nejen na skutečné podněty ale i ty fiktivní. Pokud by stejný princip fungoval u homeopatik, zname­nalo by to, že existuje způsob, jak dokáže naše mysl poznat, že určitá substance byla ve styku s látkou, která je pro nás jedovatá, a spustit obrannou reakci, která vyšumí „do prázdna“ nebo se obrátí proti nemoci s podobnými symptomy.

Zastánci homeopatie se často pokoušejí vysvětlit její účinek pomocí „otisku molekuly“ v roz­toku. Nejsou ale schopni dobře vysvětlit, jak tento „otisk“ může vzniknout a uchovat se po dostatečně dlouhou dobu v míře schopné něco ovlivnit. Myslím, že tam žádný „otisk“ v kla­­sickém smyslu vzniknout nemůže. Domnívám se, že je pouze jediná možnost, jak by homeo­patie mohla fungovat.

Problém je tento. Pohlížíme na molekuly účinné látky jako na kuličky či drobné mince, které se nám rozkutálely po místnosti. Předpokládáme, že i když nevíme, kde se nacházejí, tak je jejich poloha přesně v místnosti lokalizována. Tato klasická představa ovšem nemusí být správná. Molekuly látek jsou sice poněkud větší než elektrony či jiné elementární částice, ale to není důvod, aby pro ně kvantová teorie neplatila.

Můžeme si představit, že je s molekulami účinné látky spojená vlnová funkce, která byla původně lokalizována v úzké oblasti prostoru a posléze se rozšířila do mnohem širší oblasti ředícího roztoku. Pravděpodobnost, že se molekuly účinné látky nacházejí někde v roztoku, je jedna. Bohužel (nebo bohudík) nevíme kde. Klasická fyzika říká, že i když nevíme, kde jsou, někde se lokálně nacházejí a tam, kde nejsou, nemohou působit.

Podle kvantové fyziky nemusí být ale poloha těchto molekul lokální ale naopak nelokální a to tak dlouho, dokud si nedáme tu práci a nenajdeme a nevyseparujeme všechny molekuly účinné látky ven z roztoku nebo alespoň nelokalizujeme jednoznačně jejich polohu. Pouze ty molekuly, o nichž víme, kde se nacházejí, nemohou působit někde jinde.

Pokud molekuly účinné látky nedokážeme lokalizovat, jsou potenciálně přítomny v každé pilulce, která z roztoku vznikla. Kdybychom dokázali provádět měření v dostatečně krátkém čase, dokázali bychom je v ní „zahlédnout“. Tento čas je samozřejmě přespříliš krátký na to, aby tento virtuální obraz mohl přímo ovlivnit naše fyzické tělo, ale mohl by být dostatečně dlouhý na to, aby na něj zareagovala naše (nevědomá) mysl zvláště, je-li její existence také založena na jevech kvantové podstaty. Myslím si, že na této představě by se dala vytvořit hypotéza, která by teoreticky mohla být simulována početně nebo ověřena v nějaké modifiko­vané formě i experimentálně.

Paradoxně nepravděpodobnost přítomnosti jakékoliv molekuly účinné látky v homeopa­tiku, nedokazuje, že homeopatika nemohou léčit. Naopak možnost, že homeopatika mohou léčit, by mohla být dána tím, že nevíme, kde se molekuly účinné látky nacházejí.