Astrologie tvrdí, že se, v období kolem narození, do duše dítěte, jako určitý archetyp nevědomí, promítá celistvost vesmíru. Člověk získává jisté predispozice k rozvinutí určitých schopností ve svém životě. Toto promítání není dokonalé, protože je ovlivněno nebeskými tělesy. Člověk by se měl snažit dosáhnout celistvosti v míře, která je mu předurčena. K tomu mu může pomoci astrolog rozpoznáním dispozic daných mu „hvězdami“.
Myšlenka možného vlivu nebeských těles na člověka a jeho osud byla degradována na trapnou zábavu stovkami horoskopů, které každý den můžeme číst v mnoha časopisech a na internetu. Astrologie se však tolik nezabývá hvězdami či hvězdnými znameními jako spíše planetami a jejich pozicemi. Mezi „planety“ přitom započítává i Slunce a Měsíc.
Planety jsou pro astrology něco jako antičtí bohové – mocné symboly nevědomí. Jsou něco jako archetypy pohybující se pod úrovní našeho vědomí – v kolektivním nevědomí.
Slunce je středem a srdcem sluneční soustavy. Je symbolem světla, vědomí, touhy po tvoření a sebevyjádření, individuálního já i vyššího Já. Odráží aktivní mužský princip. Naproti tomu Měsíc představuje pasivní ženský princip. Je symbolem nevědomí a prožitkové zkušenosti. Slunce vyjadřuje aktivitu a Měsíc klid noci. Jsou jak Jing a Jang v čínské filosofii. Archetyp Stínu bývá spojován se Saturnem. Mars vyjadřuje mužský princip a Venuše ten ženský.
Astrologie odráží princip: „co je nahoře, je i dole“ a „co je vně, je i uvnitř“. Existujeme-li uvnitř své psýché, jak píše pan Carl Gustav Jung, je do ní promítnut celý vesmír a tedy i obrazy kosmických těles blízkých Zemi. I když je nepozorujeme, jejich obrazy v naší psýché by mohly mít nenulovou energii odpovídající jejich potenciální energii vůči psýché.
Kdyby naše psýché měla hmotnost ~ 1E-26 kg, obrazy planet jako je Venuše, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Měsíce by v ní měly hmotnost jako fotony infračerveného záření. Obrazy Slunce a Země by měly hmotnost jako fotony RTG záření, což už není zanedbatelné. K čemu je to ale dobré?
Obrazy blízkých kosmických těles by pak mohly být jakýmisi „pevnými“ (stále rozvinutými) body v psýché, které by umožňovaly rozvinování ostatních obsahů psýché (z hlediska zákona zachování energie a hybnosti). Vzhledem k tomu, že tyto obrazy planet se nacházejí v psýché nás všech, mohly by hrát důležitou roli především v oblasti kolektivního nevědomí.
Některé obsahy psýché by pak mohly být, svým způsobem, navázány na obrazy planet a spolu s nimi by se v psýché pohybovaly. Tak by „to nahoře“ ovlivňovalo „to dole“. Bylo by pak logické, že některé archetypy jsou tradičně svázané s určitými planetami a Sluncem. Měli bychom tak doslova vesmír v duši.
dle knihy: Nový pohled na lidskou duši a vědomí (tiskem 2016, verze pro čtečky)