Antropický princip

Zjištění, že náš vesmír je uspořádán právě tak, aby v něm mohl vzniknout inteligentní život, se říká antropický princip. Představte si, že jste studenty teoretické fyziky v posledním semestru studia. Vaši profesoři vám během studia sdělili veškeré známé fyzikální poznatky o vesmíru a dali vám k dispozici ty nejmodernější počítače i programy pro modelování vzniku různých typů vesmírů. Dosud vám však nesdělili žádné hodnoty fyzikálních konstant. Vaším úkolem při závěrečném testu je nyní proto tyto konstanty vypočítat.

Na první pohled se může zdát, že tento úkol je nesmyslný, protože do fyzikálních rovnic se dá zapsat nekonečné množství hodnot konstant. Proč by například konstanta rychlosti světla ve vakuu nemohla mít hodnotu místo 300 000 km/s třeba 500 000 km/s nebo jen 100 km/hod? Principiálně tomu přece nic nebrání. Přesto je tu jeden „malý“ rozdíl. Ukazuje se, že pokud by fyzikální konstanty byly třeba jen trochu jiné, než jsou, mohl by sice vzniknout nějaký vesmír, ale zcela jistě by se v něm nemohl vyvinout život, a to především myslící život.

Při jiném „nastavení“ základních fyzikálních konstant by se například nemusely objevit stejné typy interakcí, vesmír by nemusel být tak homogenní, jak je. Nemusely by vzniknout hvězdy a planety ani široké spektrum prvků, které známe. Nemusely by ani vzniknout složité sloučeniny nutné pro vznik forem života, jak jej známe. Také by se mohlo stát, že by prostě na vznik myslícího života při jiném spektru fyzikálních konstant nebylo dost času.

Principiálně tedy k tomu, aby naši studenti fyziky dokázali velmi přesně stanovit všechny fyzikální konstanty, „stačí“, aby si uvědomili, že existují. Je velmi zajímavé a pozoruhodné, že z pouhého faktu, že existujeme, bychom teoreticky mohli celkem přesně odhadnout hodnoty mnoha fyzikálních konstant, i když prakticky to samozřejmě tak snadné není.

Pravděpodobnost, že by vesmír náhodně vznikl v pro nás přijatelné a obyvatelné formě je dle současných vědních poznatků zanedbatelně malá. Tak malá, že ji snad ani není možné číselně vyjádřit. Vysvětlení formou neuvěřitelné náhody nebo toho, že existuje nekonečně mnoho různých vesmírů s různými fyzikálními zákonitostmi a my existujeme právě v jednom takovém vesmíru, kde jsou podmínky vhodné pro život, nejsou ani přesvědčivá, ani přínosná. Spíše se snaží „zalátat“ trhlinu v jinak vědecky poměrně uceleném popisu vesmíru. Je ovšem také pravda, že kdyby tento vesmír byl jiný, zřejmě bychom tu nebyli a nepozorovali bychom jej. Tj. ani náhodný vznik vesmíru vhodného pro existenci lidí nelze vyloučit.

Odmítneme-li pravděpodobnost náhodného vzniku antropického vesmíru a nebudeme-li se odvolávat na teorii mnoha vesmírů, musíme připustit, že naše existence je produktem jevů a zákonitostí, které ještě příliš dobře nechápeme. Skoro to vypadá, jako by si „vesmír“ vznik života a existenci lidí dopředu naplánoval.

Pokud se život vyvinul ve vesmíru jen zcela náhodou, pak existence lidí v tomto vesmíru představuje pouze bezvýznamnou anomálii, která se už nikdy více nemusí opakovat. To, že se nám vesmír jeví, jako by vznik myslícího života připravil a naplánoval, je možno vysvětlit tak, že kdyby byl vesmír jiný, zcela jistě bychom neexistovali, a nemohli bychom jej proto ani pozorovat.

Astronomové tvrdí, že pokud byl náš vesmír stvořen, tak od chvíle stvoření se vyvíjí v souladu s fyzikálními zákony bez pozorovatelných „nadpřirozených“ zásahů do jeho vývoje. Jediným skutečně sporným místem tohoto tvrzení je proces vzniku a vývoje života na Zemi, který je rovněž buď dílem neuvěřitelné shody náhod, nebo vznikl v důsledku tvůrčího zásahu oné vyšší Inteligence. Naskýtá se otázka, zda tato vyšší Inteligence má „nadfyzikální“ charakter nebo je-li součástí vesmíru jako takového a principů, které v něm platí.

It's only fair to share...Share on Facebook
Facebook
Share on Google+
Google+
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *