Mnozí vědci se domnívají, že my a naše mysl jsme jen velmi důmyslné počítače. Veškeré myšlení je jen výpočet. Pocit vědomí v nás vzniká provedením příslušného výpočtu. Byla již natočena celá řada filmů, kde neživý elektronický stroj – robot či počítač oživne, když v jeho obvodech nastane zkrat nebo jiná porucha, která u něj vyvolá takovou změnu programu, která se projeví vznikem vědomí.
Podle britského matematika Alana Turinga umělá inteligence bude rovna lidské inteligenci ve chvíli, když člověk při komunikaci s počítačem, aniž by věděl, že jde o počítač, nerozezná, že mluví se strojem a ne s člověkem. V jistých směrech počítače mohou člověka oklamat už dnes. Budeme-li hrát šachy on-line těžko poznáme, zda naším soupeřem je člověk nebo program. Budeme-li si s počítačem „povídat“ po pár otázkách většinou poznáme, že s námi nekomunikuje živý člověk. Dokáže-li nás počítač oklamat, ještě to ale neznamená, že je to vědomá bytost. Americký profesor filosofie John Rogers Seale vyjádřil tento názor tzv. argumentem čínského pokoje.
V pokoji plném čínských textů se nachází člověk, který ani v nejmenším neumí čínsky. Vně pokoje se nachází jiný člověk, který mu, například elektronicky, dává otázky. Člověk uvnitř mu odpovídá tak, že podle nějakého kódu nalezne v textech správnou odpověď a tu pošle ven. Člověk vně z toho usoudí, že ten, kdo je uvnitř, rozumí čínsky. Ten ovšem jen mechanicky pracuje s pro něj neznámými symboly.
Stroj může porazit člověka při práci se symboly, v rychlosti provádění matematických a logických operací, ale to neznamená ani náhodou, že je schopen myslet. Otázkou je, zda vůbec má naše myšlení charakter výpočetních operací. Zda může být výsledkem činnosti nějakého super-výpočetního systému.
Profesor matematiky na Matematickém institutu univerzity v Oxfordu Roger Penrose se pokusil odhalit spojitost mezi matematikou, fyzikou a lidskou myslí. Položil si otázku, zda je počítač principiálně, schopen simulovat mozkovou aktivitu a vytvářet algoritmy, které by daly počítači možnost porozumět řešenému problému stejným způsobem, jakým je schopen tomuto problému porozumět člověk.
Ve svých knihách Shadows of the Mind a The Emperors’s New Mind Roger Penrose ukázal, že matematické operace tak, jak je používá lidská mysl, mají nealgoritmickou povahu. To znamená, že naše mysl a počítač pracují zcela jinými způsoby. Způsob fungování lidské mysli není založen na početních úkonech. Obsahuje řadu pro počítač nevypočitatelných kvalit. Závěr, který z toho profesor Penrose vyvodil, je, že existuje nějaká fyzikální aktivita, která vyvolává pocit vědomí, ale tuto aktivitu nelze plně simulovat výpočtem.
Selhání modelu mozku jako neuronového superpočítače vedlo Rogera Penrose a některé další vědce k myšlence, že lidská mysl je produktem dění, které zasahuje až do oblasti kvantového mikrosvěta. Domnívají se, že právě kvantová mechanika by nám mohla umožnit pochopit nevýpočetní a nevypočitatelný charakter lidské mysli. Globálnost a nelokálnost jsou význačné rysy kvantových procesů, které by mohly hrát v lidské psýché důležitou roli.
Kvantové stavy jednotlivých částic mohou být provázány s kvantovými stavy jiných částic. Systém mnoha částic v provázaném stavu nabízí mnohem bohatší prostor kvantových stavů a pozorovatelných vlastností než u jednotlivých částic, které systém tvoří. Dle pana Penrose by se kvantové vlastnosti mohly projevit u neuronů, díky tzv. mikrotubulům, které vytvářejí buněčný cytoskelet. Kvantová provázanost neuronů ve velkém měřítku by umožňovala vytvořit prostor pro projevení se kvantových vlastností mikrosvěta.
Kvantová skutečnost může být rozštěpena na dvě nebo i více možných skutečností – historií. V systému mozkových buněk – neuronů by potom mohl kvantový výpočet probíhat nezávisle na více kvantových úrovních, ve více historiích, které by se nakonec superpozicí složily do konečného výsledku. Přechod mezi vědomím a nevědomím může být pak interpretován jako přechod od klasické určitosti ke kvantové neurčitosti.
Idea vztahu mezi psychickými procesy a kvantovými jevy umožnila nový směr pohledu na podstatu psychických procesů. Představa mozku jako neuronového počítače byla nahrazena představou kvantově neuronového počítače. Nicméně rozvíjet tuto představu směrem od jevů odehrávajících se v mikrosvětě až po vyšší psychické procesy se jeví prakticky nemožné.