Když princ uléhal pozdě večer do svého lože, vůbec nemyslel na to, co se mu naposled zdálo. Měl plnou hlavu starostí o osud země, království a bezpečnost své matky a sestry, až se zítra ráno vydají na cestu. Nakonec ho přemohla únava a on usnul.
Spal klidně až do chvíle, kdy se mu začal zdát sen. V něm se ocitl znovu u jeskyně. Měsíc a hvězdy slabě osvětlovaly její vchod. Bál se nahlédnout dovnitř. Byla tam tma, ale tušil, že se uvnitř nachází prázdné dračí vejce a právě vylíhlý drak. Pak to zase přišlo. Měl pocit, že se jeho snové tělo rozvibrovalo a ztratilo svou stabilitu. Nějaká síla ho někam táhla.
Chvíli byla tma. Pak otevřel oči a zjistil, že se dívá očima někoho či spíše něčeho jiného. Nepochyboval o tom, že se znovu ocitl v těle mladého draka. Vůbec nechápal, proč se něco takového děje. A proč se to sakra děje právě jemu?!
Princ si uvědomil, že má hlad. Respektive to něco mělo hlad.
„Proboha, co jedí draci?“ pomyslel si. Jediné, co věděl o jídelníčku draků, bylo, že si tu a tam dají nějakou princeznu. „Proboha, kde já teď v noci seženu nějakou princeznu?“
„No, snad bude pro začátek stačit něco menšího,“ uklidňoval se. Jediná princezna v okolí byla totiž jeho sestra Alena, a tu se mu sežrat zrovna nechtělo.“
„Zkusím vstát,“ řekl si a pomalu se pokusil postavit na ještě nejisté nohy. Šlo to ztěžka, ale šlo to. Malé monstrum se vzepřelo nejprve na předních nohou a pak i na zadních. Trochu se zakymácelo a řachlo sebou na bok.
„Sakra,“ povzdechl si Zdislav. „Vyrazil jsem si dech a zlomil nejmíň tři žebra. Ti draci jsou asi tak odpružení, jako náš královský kočár.“
Naštěstí bylo malé monstrum poměrně odolné. Nic vážného se mu nestalo ani po dalších dvou třech pádech, když se princ pokoušel v dračím těle vstát. Možná si vesničané v nedaleké vesnici říkali, že se blíží bouřka, když slyšeli vzdálené burácení způsobené otřesy a sesuvy kamenů v jeskyni.
Venku před jeskyní zakopl nemotorný drak o menší balvan a s rachotem se skutálel jako balík slámy po svahu dolů do lesa. Když se princ probral a přestala se mu točit hlava, zvedl dračí hlavu a rozhlédl se kolem. Jestli byla v tomto lese zvěř, kterou by mohl ulovit, určitě již byla na hony pryč. A i kdyby nějaký přitroublý zajíc zcela náhodou začal panáčkovat přímo před dračí tlamou, stejně by ho nedokázal chytit.
„Možná bych mu dokázal plivnout ohnivou slinu do kožichu,“ zvažoval princ svůj záměr něco ulovit. Pokud tu nějací zajíci byli, zřejmě nebyl mezi nimi jediný, který by měl v úmyslu blíže se seznámit s drakem a třeba se i nechat sežrat.
„Voda!“ ucítily drakovy nozdry vlhkost a jeho citlivé uši zachytili zurčení potůčku. Pokud drak cítil něco silněji než hlad, byla to žízeň. Opět se postavil na všechny čtyři a vydal se již celkem stabilní chůzí za zvukem vody. Jen občas trochu zakopával o vlastní ocas, který se mu pletl do cesty, když se kymácel ze strany na stranu. Zdislav neměl ani tušení k čemu ta věc slouží a jak se ovládá. Na jeho lidském těle podobná výbava nebyla.
Konečně se drak dostal k potůčku, ponořil do něj hlavu a pil jako duha. S vodou vypil pár neopatrných pstruhů, kteří nedokázali dostatečně rychle plavat proti síle proudu, který je vtahoval do dračí tlamy. Spolkl také jednu velkou žábu, což se princi moc nelíbilo. Neměl totiž zrovna v lásce francouzskou kuchyni. Malého draka to ale alespoň pro dnešek trochu nasytilo, a tak se vydali zase nazpět do jeskyně.