Warning: call_user_func_array() expects parameter 1 to be a valid callback, class '' not found in /home/www/szeruda.cz/www/szeruda.cz/wp-includes/class-wp-hook.php on line 307
Ohrožení Slavelónu | Rostislav Szeruda

Léta běžela a princ Zdislav už dávno zapomněl na jeskyni i dračí vejce. Z malého kluka vyrostl pěkný mladík, který se nápadně podobal svému otci králi Richardovi v mladých letech. Nerad se věnoval rytířskému výcviku. Mnohem raději se toulal po lesích a kopcích kolem královského hradu, snil, četl si v knihách z otcovy knihovny a večer poslouchal u ohně slavné rytířské příběhy.

Král Richard měl hodně královských povinností, ale nikdy na svého syna nezapomínal. Trávil s ním každou volnou chvíli a jezdil s ním na vyjížďky do přírody. Povídali si o životě, o světě a o tom, jak funguje. Otec mu vysvětloval učení slavných vědců a filosofů o silách, které řídí pohyb hvězd a planet a ovlivňují i lidské osudy. Mluvili o věcech vážných i nevážných, o věcech světských i tajemných, které leží mimo oblast lidského chápání.

Když bylo princi deset let, králi s královnou se narodila princezna Alenka. Král byl Alenkou velmi okouzlen. Měl ale nyní méně času na Zdislava. Princ to chápal, i když mu otcova a matčina pozornost scházela. Naštěstí si našel nového přítele. Byl to otcův rádce a přítel baron Teodor. Jak Zdislav rostl, už tolik nezlobil, a tak se ti dva spřátelili. Teodor vyprávěl princi o rytířských ctnostech, o slavných činech jeho předků i o velkém dobrodružství, které prožil s jeho otcem.

Běžela léta a princ dospěl. Bohužel, baronův věk dával čím dál víc o sobě vědět. Tak se stalo, že se jednoho dne Teodor roznemohl a umřel. Po jeho pohřbu byl Zdislav velmi zasmušilý a nechtěl se s nikým bavit. Stáhl se do ústraní, kde ho nikdo nerušil, zavřel oči a truchlil nebo jen tak snil, až ho přemohl spánek a on usnul. Ve snech si dál povídal s Teodorem.

Král Richard byl také velmi zarmoucen smrtí svého přítele Teodora, ale měl starosti. Zlé zprávy přicházely ze světa. Jeho tchán a otec královny – marotský král – ho požádal o pomoc v boji proti nájezdníkům z jihu, kteří se snažili jeho zemi obsadit. Tuto žádost nemohl Richard odmítnout a to znamenalo, že se bude muset vydat na válečné tažení. Špatné zprávy však přicházely i odjinud.

Bratr jeho otce kníže Vladislav se synem Vilémem, které kdysi nechal vyhnat z království pro zradu a spiknutí proti sobě a otci, znovu získali majetek a moc. Vetřeli se do přízně krále Nordonského království na severozápad od Slavelónu. Ten zanedlouho za podivných okolností zemřel a kníže Vladislav se stal, dle závěti, poručníkem jeho dcery princezny Kateřiny. Podle posledních zpráv se jeho syn Vilém chystal se sedmnáctiletou princeznou oženit, i když byl více než dvakrát tak starý jako ona.

Nechal se slyšet, že až se s princeznou ožení a stane se tak králem Nordonu, vyhlásí Slavelónu válku a dokončí to, co se mu před lety nepovedlo – zmocnit se Richardova trůnu. Naštěstí neměl prozatím dost vojáků, aby své plány uskutečnil, ale odjezd krále Richarda s vojskem na tažení do Marotského království mu skýtal šanci na ovládnutí Slavelónu.

„Otče, vezmi mě sebou,“ prosil Zdislav. „Brzy mi už bude osmnáct. Určitě ti budu moci být nějak nápomocen.“

„Vážím si tvé nabídky, synu, ale bude to moc nebezpečná výprava,“ pravil král. „Rád bych, abys zůstal zde a dohlédl na matku a svou sestru, aby byly v bezpečí, kdyby se mi něco stalo.“

„Myslíš si, že nejsem dobrý bojovník, a proto mne nechceš vzít s sebou,“ zlobil se princ.

„Ne, tak to není. Opravdu tě potřebuji mít tady,“ ujistil ho otec. „Spoléhám na tebe, že během mé nepřítomnosti ochráníš naše království. Neuškodí proto, aby sis každý den procvičoval šerm a střelbu z luku. Věř mi, může se ti to hodit.“

„Dobře otče. Nezklamu tě,“ smířil se Zdislav se svým údělem.

„Budeš nám scházet, králi!“ objala královna Asima něžně svého muže a polibkem se s ním rozloučila. Pak se s pláčem tatínkovi vrhla kolem krku i sedmiletá princezna Alenka.

„Buďte zdrávi! Dá-li Bůh, brzy se ve zdraví všichni opět shledáme,“ s těmito slovy se král rozloučil s princem a celou svou rodinou. V lesklé královské zbroji nasedl na statného koně a v čele svých rytířů za zvuku fanfár a klapání stovek podkov se vydal směrem na jihozápad, aby byl nápomocen marotskému králi. V duchu se však obával o svou rodinu a království.

Ohrožení Slavelónu

Napsat komentář