Tento článek si můžete poslechnout také v audio verzi:
Hra na dozorce a vězně
V roce 1971 americký psycholog Philip Zimbard zrealizoval velmi kontroverzní experiment. Spočíval v uzavření jistého počtu dobrovolníků v rolích vězňů a dozorců do uměle vytvořeného vězení v areálu Stanfordovy univerzity a sledování jejich chování.
Vězni byli na počátku experimentu zatčeni policií, ve vězení oblečeni do levných halen bez spodního prádla a kolem kotníků měli upevněný řetěz. Vězni byli podrobeni šikaně, trestům a ponižování ze strany dozorců a u řady z nich se začaly projevovat známky těžkého mentálního a emočního stresu. Vězni zorganizovali vzpouru proti nelidským podmínkám. Dozorci z vlastní iniciativy zlikvidovali vzpouru použitím hasicích přístrojů.
Během pokusu vykázala třetina dozorců extrémní projevy sadismu a krutosti, ponižovala vězně, fyzicky je trestala, odpírala jim hygienické potřeby a vězni museli spát na holé zemi. Byli svlékáni do naha a sexuálně ponižováni. Vězni projevovali extrémní projevy stresu, ale většina z nich nechtěla ukončit pokus předčasně a akceptovala svou roli.
Vězni, kteří na protest zahájili hladovku, byli spoluvězni vnímáni jako jedinci vyvolávající problémy a postavili se proti nim. Teprve na popud své přítelkyně, která se nemohla dívat na zvěrstva probíhající ve falešné věznici, ukončil šestý den Zimbardo pokus. Všech ostatních padesát pozorovatelů včetně Zimbarda samotného neudělalo nic.
Zimbardo svým experimentem ukázal, že jednotlivec může snadno odhodit některé osobnostní charakteristiky, pokud je vystaven situaci, v níž je mu přidělena určitá role, v tomto případě role autority. Jedinec se nebude chovat dle svého přesvědčení a svědomí, ale naopak dle role, která mu byla přidělena. V čem je paralela s dnešní dobou?
Určitá skupina lidí se v naší zemi i v mnoha dalších zemích po celém světě dostala díky Covidové krizi do postavení dozorců a zbytek občanů do pozice vězňů v tomto uměle vytvořeném vězení, do něhož jsme byli, v důsledku koronavirové epidemie a dost možná i úmyslně, uvrženi. Dozorci se vžili do svých rolí a brutálně vyžadovali dodržování i velmi nesmyslných opatření. Tito lidé pohrdali občany jako dozorci vězni v tomto nechvalně známém experimentu a udělají (ve jménu vyššího dobra) všechno, aby udrželi jejich poslušnost.
Vězni se vžili do svých rolí a ty, co protestovali, proti postupu dozorců považovali za své nepřátele. Stockholmský syndrom vytvářel závislost oběti na pachateli, vězňů na dozorcích. Ti, co se je snažili zachránit, se jevili jako nepřátelé.
Důsledkem korona-krize byl nárůst závislosti občanů na státu, ekonomická likvidace mnoha nezávislých živnostníků. Stát se zadlužil a stal se ještě více závislý na svých věřitelích. Lidé se stali ještě více závislí na zdravotnickém systému a farmaceutickém průmyslu. To, co se na počátku jevilo jako virová epidemie, se ukázalo jako hra na poslušnost, jako největší a nejodpornější sociální experiment všech dob.
Zdroj: https://blog.idnes.cz/szeruda/hra-na-dozorce-a-vezne.Bg20120951
https://psychologie.cz/stanfordsky-experiment/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Stanfordský_vězeňský_experiment
