Fyzika je založena na pozorování. Je tedy přirozené, že se snaží popsat a vysvětlit to, co lze pozorovat. Pozorování a měření, samo o sobě, však realitu mění. Zkusme se proto zamyslet nad tím, jak se mohou částice a entity jimi tvořené chovat, když nejsou pozorovány.
Úvahy o tom, co se děje s elementární částicí, když není pozorována, nejsou pro fyzikální popis chování částic důležité. Matematický formalismus kvantové mechaniky umožňuje popsat stavy a chování částic. Můžeme vypočítat pravděpodobnost, s jakou částice změní svůj kvantový stav, zda unikne z potenciálové jámy, pravděpodobnost, s jakou se dostane přes energetickou bariéru, a tak dále.
Pro popis neživého světa není vůbec důležité, zda se samotný elektron v okamžiku, kdy není pozorován, mění svou velikost, nebo zda se pouze rozptyluje jakési abstraktní klubko vln. Je také zcela nepodstatné, zda čas plyne pro pozorovaný elektron stejně jako pro nepozorovaný elektron.
Pokud by se ale nějaký pozorovatel mohl přenést do kvantového světa, bylo by jistě zajímavé vědět, co se s ním tam děje, jak vnímá plynutí času a jak se mu jeví kvantová realita. Takovým pozorovatelem by mohla být naše duše, pokud by měla kvantovou povahu. V tom případě by bylo dobré vědět, jak se „nepozorovaný“ svět může chovat a zda je to v souladu s tím, co víme o chování lidské duše.
Chcete-li vědět více, klikněte na odkaz: Chování nepozorovaného.pdf
