Zlá zpráva

Probuďte se, princi!“ zatřásl bezvládným Zdislavem velitel jeho stráže Jindřich, který ho již delší chvíli hledal a uslyšel jeho zděšený výkřik. „Něco hrozného se vám zdálo,“ uklidnil ho, jakmile se princ probral natolik, aby ho poznal.

Jindřich byl mladý šlechtic, který si už jako jinoch vysloužil královo uznání. Byl nejen dobrý rytíř, ale byl i odvážný a čestný. Jeho otec zůstal králi věren, když ho kníže Vladislav zradil. Dal pak svého syna ke dvoru.

Mladý Jindřich se vyznamenal, když králi neohroženě pomohl v boji s medvědem, jenž ho při jednom lovu nečekaně napadl. Král ho za to učinil velitelem stráží. Jindřich vykonával tento úřad zodpovědně a oddaně již dvanáct let. Učil mladého prince šermovat a nyní měl na starost obranu hradu a ochranu celé královské rodiny.

„Díky Bohu,“ zaradoval se princ, že vidí známou tvář a nachází se zpět ve svém těle. „Byl to jen divný sen.“

„Neměl byste se princi sám procházet po lese,“ usmál se Jindřich, potěšen, že našel prince v pořádku. „Země je v ohrožení a v okolí hradu se mohou pohybovat nepřátelští špioni, jimž by zajetí či zabití následníka trůnu určitě udělalo radost.“

„Děkuji za tvou starost. Dám si příště větší pozor,“ probral se princ úplně. „Měl jsem hrozný sen. Zdálo se mi, že jsem drak.“

„Drak?“ zasmál se Jindřich. „Vy si, princi, nedáte pokoj. Od malička byste si jen hrál na draky a teď už se vám o tom i zdá.“

„Máš pravdu, asi bych měl dospět,“ povzdychl si Zdislav. „Raději o tom nikomu neříkej.“

„Nebojte se, princi. Vaše tajemství bude u mne jako v hrobě. Nepovím o něm nikomu, ani kdyby mě mučili.“

„Snad to nebude tak zlé,“ řekl princ pobaveně.

„Nikdy nevíte,“ usmál se Jindřich.

„Proč mě vlastně hledáš? Stalo se něco důležitého?“ vrátil se princ do reality.

„Vaše matka, královna, vás chce vidět. Chce vám něco říct,“ předal mu Jindřich svou zprávu.

„Dobře.“ Princ se zvedl ze země a vydal se s Jindřichem zpět do hradu.

„Ahoj,“ rozběhla se radostně princezna Alenka vstříc Zdislavovi, když ho uviděla. Když byla menší, často si s ní hrával. V poslední době musela pobývat ve společnosti dvorních dam, které se ji snažily naučit všemu, co patřilo k dobrým mravům urozených princezen. Nosila nádherné šaty, které jí slušely, ale připadala si v nich upjatá. Co by dala zato, kdyby se mohla jít se Zdislavem proběhnout někam do lesa nebo na louku.

„Ahoj, má krásko,“ přivítal se princ s mladší sestrou. „Tobě to dneska zase sluší.“

„Jak oslovi uši,“ neodpustila si princezna vyjádřit svůj názor na šaty, které ji tísnily.

„Drahá matko,“ pozdravil Zdislav s úklonou královnu Asimu. Byla to stále velmi krásná a vznešená dáma, která byla oporou svému muži i dobrou matkou svým dětem.

„Vítej, milý synu,“ pokynula královna princi, aby přistoupil blíž. „Mám bohužel špatné zprávy. Tvůj děda, král Rudolf, je vážně nemocen. Rád by, abychom ho navštívili. Chce nás ještě vidět.“

„To je to s ním tak zlé?“ zhrozil se Zdislav. Měl svého dědu rád. Zběžně si přečetl zprávu napsanou na svitku s pečetí krále Rudolfa. „Nemohu tomu uvěřit. Byl vždy tak silný.“ Nevěděl proč, ale měl divný pocit, že něco není v pořádku. Posel, který přinesl zprávu, však potvrdil vše, co v ní stálo.

„Dala jsem zahájit přípravy na cestu,“ oznámila mu královna.

„Já ale nemohu odjet. Slíbil jsem otci, že dohlédnu na hrad a ochráním naše království,“ řekl Zdislav. „Někdo z královské rodiny musí zůstat na hradě. Co kdyby chtěl hrabě Vilém využít nepřítomnosti otce a přepadnout nás s armádou Nordonu?“

„Ale synu?!“ královna pohlédla s údivem na syna. Do této chvíle ho měla za kluka, který ještě nedospěl a jen sní své bláznivé a fantastické sny.

„Nepřemlouvejte mne, matko! Zůstanu!“ prohlásil rozhodně.

„Chápu,“ řekla královna. „Musíš především splnit svou povinnost. Pojedu sama s Alenkou. Když bude potřeba, pošlu ti zprávu a ty přijedeš, až ti to situace umožní.“

„Bratříčku,“ objala princezna bratra kolem pasu. „Pojeď s námi!“

„Rád bych, ale nemohu, sestřičko,“ řekl zachmuřeně. „Přijedu, jak jen to bude možné. Pošlu s vámi Jindřicha a jeho nejlepší muže, aby vás bezpečně doprovodili až k dědovi na hrad.“

It's only fair to share...Share on Facebook
Facebook
Share on Google+
Google+
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *