Vědomí a myšlení

My lidé jsme si vědomi nejen obrazů, zvuků a jiných smyslových vjemů ze světa kolem nás, ale jsme si rovněž vědomi, že jsme si těchto vjemů vědomi. Jsme si také vědomi, že jsme si vědomi toho, že jsme si vědomi… Existuje obraz obrazu a obraz obrazu obrazu. Vědomí i psychické obrazy tak nemají jen jednu úroveň, ale mají více úrovní tak přirozeně jako fraktál obsahuje zmenšené obrazy sebe sama.

Jsme si vědomi souvislostí. Z paměti jsme schopni vyvolat řadu asociací svázaných s podnětem a na základě zkušenosti situaci jako celek vyhodnotit. Potřebujeme mít v paměti uloženo velké množství informací, musíme je mít schopnost vyhodnotit, abychom si mohli být vědomi souvislostí. Uvědomím si souvislostí, posunujeme naše vědomí na vyšší úroveň.

Obrazy v našich snech mají málo energie, a proto jsou hodně nestabilní, snadno se rozplývají a mění. Většinu snů prožíváme pouze v roli pasivního pozorovatele a ne aktivního tvůrce děje. Aktivní je pouze primární vědomí. Jsme si vědomi děje snu, ale nikoliv toho, že sníme. K rozvinutí vyšší úrovně vědomí nedochází tedy zřejmě spojitě, ale formou skoku, ke kterému je nutné určité minimální množství energie. Aby naše mysl byla schopna generovat představy, vzorce na jejich zpracování a ve výsledku myšlenky, potřebuje disponovat určitým množstvím energie potřebné k rozvinutí těchto obsahů. Musí mít tedy schopnost přijímat energii, udržet si ji a řízeně ji uvolňovat.

Neurony vytvářejí v mozku elektrické potenciály umožňující rozvinout obsahy psýché po potřebnou dobu. Zvýšená aktivita neuronů vede k svinování psýché jako celku a rozvinování jejich obsahů. Šíření neuronových vzruchů nevytváří myšlení jako takové, ale spíše vytváří podmínky pro myšlení v nám známé podobě a pro ovládání našeho těla.

Protože rozvinutí obsahu v psýché je úzce spojeno s aktem pozorování, je patrné, odkud pocit vědomí vyplývá. Není to něco vytvořeného evolucí živých organismů – je to fyzikální sku­tečnost existující sama o sobě rozvinutá v živých organismech na kvalitativně vyšší úroveň. Touto vyšší úrovní je schop­nost vědomého zpracování informací, kterou nazýváme myšlením.

Podržet obraz nebo vzorec chování v mysli poté, co již není primárně rozvinut, znamená, že by mu mysl musela sama dodat energii. Schopnost vytvořit sekundární obraz primárního obrazu a udržet ho rozvinutý po potřebnou dobu představuje základ pro vyšší formu vědomí. Sekundární obraz primárního obrazu rozvinutý v mysli již nebudeme mít určitě tolik energie jako pů­vod­ní obraz, ale mysl s ním bude schopna pracovat. Na ještě vyšší úrovni může být sekundární obraz nahrazen symbolem, jehož vytvoření si žádá ještě méně energie. Takovými symboly mohou být lidská slova nebo i zvířecí zvuky a signály.

Čím méně energie obrazy a symboly obsahují, tím je zřejmě pro mysl snazší s nimi pracovat. Řekneme-li slovo kráva, nemusíme si nutně žádné takové zvíře před sebou představovat. Symboly nakonec nemusí mít svůj hmatatelný vzor v reálném světě, ale mohou být i velmi abstraktní (např. p, √, i, € apod.).

Je-li mysl schopna podržet rozvinutý sekundární obraz primár­ního obrazu, může být schopna ho znovu vyvolat na základě nějakého podnětu a může ho být schopna vyvolat ve spojitosti s nějakou historií: vlk zaútočil, ale zalekl se ohně – oheň dobrý. Ze zkušenosti se může zrodit prospěšný vzorec chování pro přežití, pokud si ho dokážeme v případě potřeby znovu vyvolat (roz­vinout) v mysli. Proto je samozřejmě nutné mít schopnost si minulou událost zapamatovat a znovu ji vyvolat v mysli.

Naše mysl musí mít nějaké centrum – (ego), které je tím vnitř­ním pozorovatelem, vůči němuž se obsahy psýché roz­vinují, centrem, které se svinuje a rozvinuje, a přitom přijímá a uvolňuje energii.

Odpovědět na otázku, co je centrem našeho vědomí, je asi to nejobtížnější. Je to nějaká speciální kvantová struktura? Nebo je to jen jakési „těžiště“ obsahů, které tvoří naší mysl? Pokud je to „těžiště“ – pomyslné centrum vlnového klubka, znamenalo by to, že vyspělost naší psýché a úroveň vědomí bude úzce svázaná s množstvím informací a znalostí, které máme.

Idea „těžiště“ by znamenala, že naše psýché je tvořena mnoha složkami, které se mohou v principu od sebe oddělit. Psýché se může rozštěpit – její části mohou být odděleny energetickou barierou a přestat spolu vzájemně komunikovat ve smyslu, že informace rozvinutá v jedné části psýché se není schopna rozvinout v její druhé části.

Psýché mimo tělo se ale také mohou spojit s jinými složkami – s jinými dušemi či jejich částmi a společně vytvořit vyspělejší duši. Ve spojení se všemi ostatními psýché by mohly vytvořit to nejvyšší – vědo­mí vesmíru. Všechny individuální by se v celku proměnily v jediné .

Štěpení psýché v části a její skládání zpět v jeden celek by mohlo být základní hybnou silou vesmíru, která vytvořila vesmír v podobě, jaké ho známe. Psýché celku se promítá do všech jeho částí a ty se zpětně promítají do celku.

Naše malé „“, na které jsme tak pyšní, by mohlo být jen iluzí, která se objevila při našem zrození a zmizí při naší smrti. pak sice nezmizí, ale už nebude tím , které bylo. Buď se rozplyne, znovu se narodí nebo se stane částí vyššího celku.

It's only fair to share...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *