Současné vědecké paradigma tvrdí, že to, co produkuje naše vědomí a myšlení, je náš mozek. Naše vědomí a myšlení se, dle této ideje, objevilo jako produkt složité interakce miliard neuronů a jejich synapsí tvořících mozek. Mnozí vědci věří, že když budou mít dostatečně výkonné počítače a velmi sofistikované programy, dokáží naše myšlení simulovat na počítačích metodou neuronových sítí. Ty se budou schopny samy učit na základě získaných zkušeností.

Lidský mozek bývá považován za důmyslný biologický stroj, který je schopen vytvářet duševní procesy podobně, jako je počítač schopen provádět složité matematické operace. Lidské vědomí je chápáno jako produkt složitých elektrochemických reakcí, které umožňují přenášet a kombinovat infor­mace vstupující do mozku. V důsledku četných zpětných vazeb se pak objeví nová kvalita – vědomí sebe sama a okolního světa.

Pro neurologa je vědomí produkt nesmírného množství reentrantních interakcí mezi systémy hod­­no­tově-kategoriální paměti, které jsou v široké míře přítomny v před­ních částech talamokortikálního systému, a systé­my zadních talamokortikálních oblastí, které zodpovídají za per­cep­ční kategorizaci (Edelman).

Tento popis zní sice velmi vědecky a odborně, ale ve své podstatě nic neříká. Vědomí ve smyslu vědomí sebe sama, je fenomén, který se dá jen velmi obtížně postihnout z hle­diska studia mozkové tkáně a neurální aktivity. Vznikly sice teorie, které se pokoušely popsat tzv. zrakové vědomí z hlediska možné existence jakýchsi neuronů vědomí, synaptických spojení či jakési formy synchroni­zo­vané aktivity populací neuronů v růz­ných částech mozku, nic­méně jejich přínos pro pochopení feno­ménu vědomí prozatím není příliš velký. Idea, že vědomí vzniká vzájemným působením molekul, vyžaduje notnou dávku materialistické víry.

Pro mnoho vědců je vědomí pouze symbolem elektrochemických změn, k nimž dochází v našem mozku, a samo o sobě jeho čin­nost neovlivňuje. Vědomí se mělo zrodit v průběhu evoluce za účelem řízení nervového systému, který se rozrostl natolik, že se nebyl schopen sám o sobě uřídit. Problémem ovšem je, jak se realizují vědomé reakce zpětně ovlivňující nervové toky. Proč vlastně si máme být vědomi vlivů působících na náš organismus i naší reakce na tyto podněty? Proč nefungujeme jen jako tupý automat? Vysvětlení může být jednoduché. Akti­vita neuronů není původcem vědomí, ale spíše vědomou aktivitu odráží.

Dnešní věda dokáže dobře popsat, jak jsou informace proudící do mozku smyslovými kanály rozkládány, ale už stejně dobře nedokáže vysvětlit, jak dochází k opětovnému sloučení těchto na různých místech zpracovávaných informací do jednoho společného vjemu. To, co moderní věda dosud neodhalila, je sjed­no­­­cu­­jící princip. Princip, který by umožňoval sladění činnosti celého mozku k určitému cíli, k vytváření spojitých vjemů, který by umožňoval vznik jedinečného vědomí individua.

Díky mnohaleté výzkumné činnosti C. G. Junga, Stanislava Grófa, Ruperta Sheldraka, Raymonda A. Moodyho a mnoha dalších bada­telů stále přibývá indicií, že psýché není produkt chemie našeho mozku, který existuje jen tak dlouho, jak mozek sám. Zdá se, že psýché není něco, co je vázáno na život individua. Je to něco, co může přečkat smrt těla, posunout naši exis­tenci směrem k věčnosti a dát ji vyšší smysl.

Pokud lidská duše – psýché existuje, určitě existuje způsob, jak ji popsat a to nejen pomocí náboženských nebo psychologických pojmů. Nemusí to být něco nehmotného, abstraktního a existujícího mimo přírodní zákony, ale může to být něco, co odráží fyzikální realitu tak, jak ji dosud neznáme. Zkoumáním tajemství lidské duše, možná pochopíme podstatu vesmíru, která nám dosud unikala. Podstatu, která dává existenci vesmíru i naší hlubší smysl a vzájemně je propojuje.

https://pixabay.com/cs/illustrations/vesm%C3%ADr-osoba-silueta-hvězda-radost-1044107/

Více na toto téma se můžete dozvědět v mých knihách:

Nový pohled na lidskou duši a vědomí (2017)

SCHRÖDINGER’S CAT AND A NEW VIEW OF THE WORLD (2022)

Věda, mysl a vědomí
Štítky:            

Napsat komentář