Synchronicity

Pojem synchronicita zavedl Carl Gustav Jung pro  popsání nekauzálního vazebního principu projevujícího se formou velmi nepravděpodobných „náhod“, které pozoro­val u svých pacientů ve své klinické praxi. Definoval tento prin­cip jako současný výskyt jistého psychologického stavu a jedné nebo více vnějších událostí, které se vyskytují jako smysluplné paralely okamžitého subjektivního stavu. Události spojené synchronistickým způsobem jsou vzájemně tematicky spří­z­ně­ny, i když mezi nimi ne­exis­tuje žádný spojovací článek lineární kauzality.

Jung po dlouhá léta váhal se zveřejněním vlastních pozorování, dokud on i další badatelé neshromáždili doslova stovky přesvědčivých důkazů existence synchronicit. Vyjádřil názor, že příčinnost je spíše statistickým jevem než absolutním fyzikálním zákonem. Sám Albert Einstein v osobním rozhovoru povzbudil Junga k tomu, aby pokračoval v práci na koncepci synchronicity, neboť je v plném souladu s novým myšlením ve fyzice.

Synchronicity se projevují vazbou mezi psychickým a fyzickým. Myslíme například na něco a ono se to stane. Zabýváme se určitým problémem a život nám „sám od sebe“ nabídne jeho řešení. Určité psychické stavy se mohou nečekaným způsobem promítnout do fyzické reality. Cítíme-li se šťastni a spokojeni, z množiny možných budoucích historií se stávají více pravděpodobné ty, které nám přinesou prospěch. Naopak, jsme-li v de­presi nebo pod vlivem negativních emocí, naše psychika ovliv­ňuje volbu budoucích historií proti nám.

Negativní synchronicity připomínají karmu, ale na rozdíl od ní jsou více časově a prostorově omezeny. Potlačené obsahy nevědomí se snaží dostat do vědomí. Silný emocionální náboj, jenž je s nimi spojen, přitahuje podobné zážitky. Vytváří se tak systém, který ovlivňuje budoucí historie tak, že zvyšuje pravděpodobnost těch historií, které obsahují prvky blízké onomu systému. To trvá tak dlouho, dokud tento systém nepronikne do vědomé mysli. Je-li jí přijat, integrován a vyřešen, problém mizí obvykle i se všemi průvodními projevy. Pokud se tak nestane, synchronicity se začnou hromadit.

Synchronicity působí na úrovni jedince i masy. Negativní prvky a tendence ve společnosti sebou přinášejí nejen negativní důsledky vyplývající z čiré příčinnosti, ale rovněž hromadění negativních „náhod“ ve formě různých malých i velkých neštěstí. Psýché je bombardována negativními podněty, aby si uvědo­mila důsledky svého konání, které nechtěla vzít prve na vědomí, a pokusila se najít jejich řešení. Proti hromadění negativních synchronicit je jedinou obranou uvědomění si jejich příčiny, odstranění této příčiny a rozvinutí pozitivních motivů v mysli.

It's only fair to share...Share on Facebook
Facebook
Share on Google+
Google+
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *