Sny a kvantová realita

I kdyby lidský mozek fungoval jako kvantově neuronový počítač, určitě by se nedalo říct, že člověk má nesmrtelnou duši. Po smrti člověka by se zastavila i veškerá neuronová aktivita jeho mozku a tím i všechny jeho psychické funkce nezávisle na tom, zda je mozek něčím na způsob klasického nebo kvantového počítače. Aby lidská duše mohla v pravém slova smyslu existovat, musí být sama o sobě kvantovou strukturou.

Uvažujme, že náš mozek existuje v kvantovém poli a svou aktivitou toto pole tvaruje. Zároveň však tvar tohoto pole ovlivňuje zpětně činnost lidského mozku i těla. Obsahy psýché pak odpovídají tvarům kvantového pole, které se svinují a rozvinují vůči mysli, která provádí jejich pozorování. Mysl může aktivně ovlivňovat rozvinování in-forem v psýché.

Abychom se mohli vážně zabývat myšlenkou, že lidská duše má kvantový charakter, musíme najít nějaké indicie, které budou něco takového naznačovat. Musíme se pokusit najít nějaké analogie mezi světem kvantové fyziky a našimi duševními prožitky. Naštěstí tento úkol není až tak těžký, jak by se mohlo v první chvíli zdát. Při hledání analogií můžeme začít třeba v oblasti bdění, spánku a snové reality.

Představy, myšlenky, sny a jiné psychické obsahy se v naší mysli objevují a zase mizí, podobně jako elementární částice se na okamžik „zhmotňují“ před pozorovateli, aby v příštím okamžiku se rozplynuly do kvantové neurčitosti universa. Máme-li v noci nějaký sen, bývá pro nás dost obtížné tento sen ráno vyjádřit tak, jak se nám zdál. Snové obrazy jakoby neuznávaly pravidla časové souslednosti, bývají neurčité a neuznávají logiku bdělé reality. To, co se nám ve snu zdá jasné a smysluplné, po probuzení se jeví chaotické a nesmyslné.

Může být, že naše sny jsou jen chaoticky poskládané střípky vzpomínek na to, co jsme prožili v bdělém stavu. Přesto pocit, že ději svého snu rozumíme, přetrvává. Co když je tedy všechno jinak. Co když naše bdělá realita představuje jen (rozvinutou) část skutečné reality. Snová realita připomíná (svinutou) kvantovou realitu, kterou nejsme schopni přímo postihnout. V této realitě neexistuje jedna historie skutečnosti, ale všechny možné historie, jež mohou mezi dvěma pozorováními nastat. Jakýkoliv pokus uvědomit si – rozvinout tuto realitu zákonitě tuto mnohoznačnou realitu mění v potrhanou nesouvislou vzpomínku.

Měření rozvinuje svinuté in-formy do podoby hmotného objektu, tak jak ho známe a chápeme. Svinutá realita probíhající v mnoha možných historiích se redukuje na jednu jedinou historii skutečnosti. Pozorovatel vnímá vždy jednoznačnou realitu, protože pozorováním rozvinuje svinutou realitu. Otázkou je, co by pozoroval, kdyby se mohl ponořit do svinuté reality.

To by bylo možné v případě, kdy by hmotnost pozorovatele byla srovnatelně velká jako hmotnost elementárních částic, aby se u něj mohli projevit kvantové vlastnosti. Pokud je lidská duše kvantovou strukturou, může lidská mysl při svinutí prožít vjem kvantové reality, která je nejednoznačná a proměnlivá jako sny. Sny by tak nebyly chaotickým produktem spícího mozku, ale konfrontací s realitou tak, jak ji v bdělém stavu neznáme.

V této chvíli může někdo namítnout, že podobnost mezi snovou a kvantovou realitou je zajímavá, ale je to stále jen vzdálená podobnost, protože kvantovou realitu nikdo nikdy prokazatelně neviděl. Bylo zde však ukázáno, že při procesu svinování a roz­vinování může docházet k transformaci fyzikálních veličin jako je délka, čas, hmotnost a energie podobně jako v speciální teorii relativity. Pokusme se proto podívat, zda náznaky těchto efektů můžeme v souvislosti s lidskou psýché vypozorovat.

It's only fair to share...Share on Facebook
Facebook
Share on Google+
Google+
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *