Přepadení vesnice

Následující noc Zdislav pokračoval v hledání princezny. Tentokrát jako drak, který jako temný stín kroužil po obloze a z výšky hledal nějakou stopu. Ať se však snažil sebevíc, nebyl o nic úspěšnější než za dne. Princezna jako by se do země propadla.

„Možná se vydala nazpět k hranicím své země,“ napadlo prince. Bylo mu sice divné, že by tu nechala svou kočku, ale i tak zamířil směrem, odkud si princeznu Kateřinu včera přinesl.

Letěl dlouho, až byl blízko hranic. Bystrým dračím zrakem zkoumal všechny stíny na zemi, ale obloha se zatahovala mraky a ty mu ztěžovaly další hledání. Navíc mu bylo jasné, že se princezna nemohla dostat pěšky tak daleko. Už se chtěl obrátit a letět zpátky, když spatřil v dáli světlo.

„Sakra, co to je?!“ napadlo ho a brzy to ke své hrůze zjistil. Hořela jedna z jejich malých vsí poblíž hranic. Nelítostní jezdci na koních se proháněli mezi dřevěnými domy a zapalovali jeden po druhém. Vyháněli z nich vesničany, brali si jejich majetek i ženy a neměli slitování s nikým, kdo se jim postavil na odpor.

„Musím jim pomoci,“ rozhodl se princ – drak. Jako blesk se spustil z nebe a jako obrovský pták proletěl nad vesnicí. Viděl, jak všichni strnuli. Vystrašení vesničané, snažící se uniknout před útočníky, i ozbrojení muži, plenící vesnici. Něco velkého a hrozného se jim prohnalo nad hlavami, něco, co nikdy neviděli. Pohlédli k noční obloze, ale už to bylo pryč. Po chvíli jim to však se svištěním proletělo nad hlavami znovu, tentokrát níž.

„Drááák!!!“ ozvalo se nejprve volání z jedněch úst a další ho následovali. Mystická hrůza naplnila srdce všech přihlížejících – dospělých i dětí, mužů i žen, ozbrojených žoldáků i lidí beze zbraně. „Zachraň se, kdo můžeš!!!“ volali vesničané a panika se začala šířit i mezi muži ve zbrani. Situace se jim vymkla zpod kontroly.

Zdislav pocítil obrovskou zlost na nájezdníky, kteří podle přepadli vesnici. Vojáci, či spíše lupiči, z Nordonu zřejmě začali pořádat nájezdy na jejich území. Jak mu vztek a rozčilení naplňovaly mysl, ucítil, že se mu v tlamě začíná hromadit nějaká nechutná, páchnoucí tekutina.

„Fuj! Co to je?“ pomyslel si a plivl pod sebe. Kapičky té podivné hmoty se rozletěly mezi vojáky, kteří přikrčeni na zemi připravovali své kuše a luky ke střelbě. Cestou se kapky zbarvily do ruda a ve vzduchu se zažehly. Vypadalo to jako ohnivý déšť snášející se z oblohy, aby vojáky zavlažil. Ti v mžiku zapomněli na svůj úmysl střílet po nalétávajícím drakovi. Kapičky jim pokropily šaty i zbroj a vypálily do nich malé dírky, které vojáci kvapně plácáním hasili, aby se nerozhořely.

„Tak takhle to funguje,“ pomyslel si princ při pohledu na postavy poskakující pod ním. Ti, jež zasáhly drakovy ohnivé sliny na zádech a jiných částech těla, kde je nemohli rukou uhasit, se váleli po zemi nebo prchali k vodě. Slyšel, že draci mohou plivat oheň, ale dosud ho nenapadlo, že má tu schopnost taky.

„Tak ještě jednou,“ řekl si princ. Nabral výšku a nedbaje na nechutnost tekutiny, nechal ji nahromadit ve své tlamě a pak se vrhnul střemhlav do nového náletu. Když ho vojáci uviděli, na nic nečekali a kvapem se dali na útěk. Za zády se jim ozvala hrozná rána. To jak drak za nimi plivnul obrovskou slinu a ta se ve vzduchu proměnila v jednu velkou ohnivou kouli. Dopadla mezi ně a ty, kteří neběželi nebo neujížděli dost rychle, proměnila v ohnivé mužíčky, kteří hledali spásu v nedaleké řece.

Dál už drak vojáky nepronásledoval. Jeho pozornost přitáhl vůz vrchovatě naložený jídlem a lupem z vesnice, který se předtím pokoušeli odvézt. Nyní stál opuštěný kousek za vesnicí a drak měl konečně možnost se dosyta najíst. Vesničané ho přitom z bezpečné vzdálenosti pozorovali a nevěděli, zda se mají radovat, že je zachránil před nepřátelskými nájezdníky, či zda ho mají považovat za novou hrozbu, která bude plenit jejich těžce získané zásoby.

Zdislav byl nadmíru spokojen, jak se s bandou nájezdníků z Nordonu vypořádal. Byl rád, že se konečně, jako drak, pořádně najedl, ale radost mu kazila myšlenka na ztracenou princeznu Kateřinu, kterou přes všechnu svou snahu dosud nenalezl.

O10

It's only fair to share...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *