Byl obyčejný zimní den. Jel jsem do práce autobusem. Spolu se mnou v autobuse cestovala větší skupinka studentů z nějaké střední školy. Půl hodinu, kterou mi cesta do práce trvala, jsem si jako obvykle krátil podřimováním. Náhle jsem si všiml, že slečně sedící přede mnou odpočívá na rameni bundy velký pavouk. Ihned jsem zpozorněl. Měl bych ho odcvrnknout? Mám tu slečnu na něj upozornit?

Začal jsem si pavouka pozorně prohlížet. Mohl být tak 3 – 4 cm velký. Měl silné tělo na dlouhých nohách. Za celou dobu mého zkoumání se ani nepohnul. Pak mi to došlo: pavouk v zimě – ten asi nebude pravý. Že by se jednalo jen o jakousi dekoraci – ozdobu na bundě? No, dobrá práce – vypadá jako živý – jen se pohnout. Zavřel jsem oči spokojen, že jsem se před slečnou a jejími kamarády neznemožnil tím, že bych měl tuto napodobeninu pavouka za živého. Po minutě jsem oči opět pootevřel, abych se ubezpečil, že pavouk je opravdu umělý. Pavouk stál stále nehnutě tam, kde byl předtím. Po dalších asi pěti minutách stál pavouk stále bez hnutí na svém místě. Teď už jsem si byl jistý, že je umělý. Chvíli jsem ještě podřimoval, když jsem ještě jednou pohlédl na pavouka. Ten nervózně popošel, jako by se chtěl podívat, zda už je na čase vystupovat. Mé oči se překvapením do široka ote­vřely – tak přece to nebyla ozdoba – tak přece byl živý!

„Slečno, máte na rameni pavouka,“ jemně jsem upozornil dotekem ruky studentku přede mnou na překvapení číhající na jejím rameni. Slečna na mě pohlédla způsobem: „Co otravuješ blbečku?“ Přitom se mimochodem podívala i na své rameno a spatřila nezvaného návštěvníka. Pavouk pohled z očí do očí ustál v klidu – nikoliv ale ta slečna. Vyjekla a jediným máchnutím ruky odmrštila chudáka pavouka do protější řady na nějakou svou kolegyni, které se ovšem velký pavouk v blízkosti obličeje kupodivu také nelíbil a tak začala pištět. Než se pavouka podařilo holkám setřepat někam na podlahu autobusu, kde se mohl skrýt, vypuklo v autobuse malé pozdvižení. Chudák řidič autobusu netušil, co se mu ve voze děje a tak začal kličkovat po cestě, jak se snažil pohledem do zpětného zrcátka zjistit příčinu toho zmatku. Naštěstí se během chvilky situace uklidnila, a tak všichni přežili ve zdraví včetně pavouka, který se spolu se mnou vydal na příští zastávce směrem ke dveřím.

Pavouk
Štítky:

Napsat komentář