Rytíř Jindřich byl v těžké situaci. Již druhý den unikali nepřátelským vojákům. Být na útěku v těchto lesích sám, všechno by bylo jednodušší. Brzy by se pronásledovatelům ztratil. Jenže on měl na starosti královnu a její malou dcerku. Museli proto často odpočívat. Nemohl dovolit, aby se jim něco stalo.

První den cestovali na koních tak daleko, jak se jen dalo. Koně ale za sebou zanechávali jasnou stopu. Takhle by byli brzo dopadeni. Rozhodl se proto vyslat jednoho muže se zprávou na královský hrad a druhého ke králi Rudolfovi. Dal jim všechny čtyři koně. On, královna a malá princezna sesedli na kamenité půdě, aby jejich pronásledovatelé dál sledovali stopu koní a nevšimli si, že někdo pokračuje v cestě pěšky.

Noc přečkali opět v lese. Bylo chladno, ale naštěstí nepršelo. Druhý den šli dál. Cesta hustým lesem stále do kopce byla velmi namáhavá. Princeznu Alenku za chvíli bolely nohy, a tak ji Jindřich musel nést na zádech. Královna naštěstí nepatřila k slabým ženám. Vůbec si nestěžovala a statečně držela krok s Jindřichem. Byla mu vděčná, že jim pomohl uniknout a že se o ni a dceru tak dobře stará. Vzpomínala na muže a syna a doufala, že se jim daří dobře. Snad se jim podaří nepřátele brzy porazit.

Do srubu dorazili večer. Byl dobře maskovaný na nevelké mýtině uprostřed lesa těsně pod vrcholem kopce. Zdál se dost pevný, aby chvíli odolával násilným pokusům dostat se dovnitř. Bylo načase, protože se schylovalo k dešti, a promoknout na kost někde uprostřed lesa bez možnosti si rozdělat oheň by určitě nebylo příjemné. Měli také hlad. Cestou snědli poslední chudé zásoby a trochu lesních plodů, které nasbírali. Jindřich ulovil bažanta, ale upéci ho mohli až v bezpečí srubu.

Jindřich dobře věděl, že srub je jen provizorní úkryt. Během několika málo dnů, je zde jejich pronásledovatelé najdou. Pak budou muset opět utíkat nebo bude muset zde svést svůj poslední boj. Věděl, že proti přesile pronásledovatelů nemá žádnou šanci. Byla to hra o čas a on se snažil najít způsob, jak tuto hru vyhrát. Žádný skvělý nápad mu však na mysl nepřicházel.

Na útěku