Mozek versus počítač

Mnozí vědci se domnívají, že my a naše mysl jsme jen velmi důmyslné počítače. Veškeré myšlení je jen výpočet. Pocit vědomí v nás vzniká provedením příslušného výpočtu. Byla již natočena celá řada filmů, kde neživý elektronický stroj – robot či počítač oživne, když v jeho obvodech nastane zkrat nebo jiná porucha, která u něj vyvolá takovou změnu programu, která se projeví vznikem vědomí.

Podle britského matematika Alana Turinga umělá inteligence bude rovna lidské inteligenci ve chvíli, když člověk při komunikaci s počítačem, aniž by věděl, že jde o počítač, nero­zez­ná, že mluví se strojem a ne s člověkem. V jistých směrech počítače mohou člověka oklamat už dnes. Budeme-li hrát šachy on-line těžko poznáme, zda naším soupeřem je člověk nebo program. Budeme-li si s počítačem „povídat“ po pár otázkách většinou poznáme, že s námi nekomunikuje živý člověk. Dokáže-li nás počítač oklamat, ještě to ale neznamená, že je to vědomá bytost. Americký profesor filo­so­fie John Rogers Seale vyjádřil tento názor tzv. argumentem čínského pokoje.

V pokoji plném čínských textů se nachází člověk, který ani v nejmenším neumí čínsky. Vně pokoje se nachází jiný člověk, který mu, například elektronicky, dává otázky. Člověk uvnitř mu odpo­vídá tak, že podle nějakého kódu nalezne v textech správnou odpověď a tu pošle ven. Člověk vně z toho usoudí, že ten, kdo je uvnitř, rozumí čínsky. Ten ovšem jen mechanicky pracuje s pro něj neznámými symboly.

Stroj může porazit člověka při práci se symboly, v rychlosti provádění matematických a logických operací, ale to neznamená ani náhodou, že je schopen myslet. Otázkou je, zda vůbec má naše myšlení charakter výpočetních operací. Zda může být výsledkem činnosti nějakého super-výpočetního systému.

Profesor matematiky na Matematickém institutu univerzity v Oxfordu Roger Penrose se pokusil odhalit spojitost mezi matematikou, fyzikou a lidskou myslí. Položil si otázku, zda je počítač principiálně, schopen simulovat mozkovou aktivitu a vytvářet algoritmy, které by daly počítači možnost porozumět řešenému problému stejným způsobem, jakým je schopen tomuto problému porozumět člověk.

Ve svých knihách Shadows of the Mind a The Emperors’s New Mind Roger Penrose ukázal, že matematické operace tak, jak je používá lidská mysl, mají nealgoritmickou povahu. To znamená, že naše mysl a počítač pracují zcela jinými způsoby. Způsob fungování lidské mysli není založen na počet­ních úkonech. Obsahuje řadu pro počítač nevypočitatelných kvalit. Závěr, který z toho profesor Penrose vyvodil, je, že existuje nějaká fyzikální aktivita, která vyvolává pocit vědomí, ale tuto aktivitu nelze plně simulovat výpočtem.

Selhání modelu mozku jako neuronového superpočítače vedlo Rogera Penrose a některé další vědce k myšlence, že lidská mysl je produktem dění, které zasahuje až do oblasti kvan­tového mikrosvěta. Domnívají se, že právě kvantová mechanika by nám mohla umožnit pochopit nevýpočetní a nevypočitatelný charakter lidské mysli. Globálnost a nelokálnost jsou význačné rysy kvan­tových procesů, které by mohly hrát v lidské psýché důležitou roli.

Kvantové stavy jednotlivých částic mohou být provázány s kvantovými stavy jiných částic. Systém mnoha částic v provázaném stavu nabízí mnohem bohatší prostor kvantových stavů a pozorovatelných vlastností než u jednotlivých částic, které systém tvoří. Dle pana Penrose by se kvantové vlastnosti mohly projevit u neuronů, díky tzv. mikrotubulům, které vytvářejí buněč­ný cytoskelet. Kvantová provázanost neuronů ve velkém měřítku by umožňovala vytvořit prostor pro projevení se kvantových vlastností mikrosvěta.

Kvantová skutečnost může být rozštěpena na dvě nebo i více možných skutečností – historií. V systému mozkových buněk – neuronů by potom mohl kvantový výpočet probíhat nezávisle na více kvantových úrovních, ve více historiích, které by se nakonec superpozicí složily do konečného výsledku. Přechod mezi vědomím a nevědomím může být pak interpretován jako přechod od klasické určitosti ke kvantové neurčitosti.

Idea vztahu mezi psychickými procesy a kvantovými jevy umožnila nový směr pohledu na podstatu psychických procesů. Představa mozku jako neuronového počítače byla nahrazena před­stavou kvantově neuronového počítače. Nicméně rozvíjet tuto představu směrem od jevů odehrávajících se v mikrosvětě až po vyšší psychické procesy se jeví prakticky nemožné.

It's only fair to share...Share on Facebook
Facebook
Share on Google+
Google+
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin

One thought on “Mozek versus počítač

  1. Zdravím, přestal jsem hrát tenis a hraju stolní tenis. Má zkušenost, pokud jde o údery je, že ruka hraje to, co má uloženo v hlavě. Myslím tím klasické údery hrané s dosti rychlými výměnami. Mám-li tam špatný návyk, je třeba ho v hlavě přepracovat.
    Na PC pracuju často, protože se zabývám fotografikou.
    Z tohoto pohledu vnímám hlavu jako klasický počítač.
    Ale nevím odkud měla hlava schopnost plavat. V sedmi letech jsem stál do pasu v řece, bylo to pod mostem a stál jsem tam sám. Hlava mně náhle řekla: plav!
    A tak jsem plaval. Nikdo mě to před tím nikdy neučil.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *