Mozek a duše

Schopnost vědomí a myšlení je obrovský fenomén, který věda není schopna do dnešního dne vysvětlit. Pro věřící je to dar od Boha. Pro materialisty, kteří v Boha nevěří, je vědomí a myšlení produktem složitých elektrochemických reakcí, které probí­hají v našem mozku a složitým systémem zpětných vazeb vy­tvá­­řejí naši schopnost vědomí sebe sama i okolního světa. Lidský mozek je považován za důmyslný biologický stroj, jenž je scho­pen vytvářet duševní procesy podobně, jako je počítač schopen provádět složité matematické operace.

Prastará idea existence duše může být jen výplodem lidské představivosti a neznalosti. Moderní věda nic takového jako duši v lidském mozku nenalezla – a to už ho nakrájela na jemné plátky, prozkoumala mikroskopem, zrentgenovala ho ze všech stran a prostudovala ho pomocí moderních metod pro zkoumání mozkové aktivity.

Fyzikální metody jako jsou EEG – elektroencefalograf (zaznamenává elektrické změny v činnosti neuronů – tzv. mozkové vlny), MEG – magnetoencefalograf, PET – pozitronová emisní tomografie (sleduje lokální změny prokrvení mozku), MR – mag­ne­tická rezonance (zaznamenává místa v mozku, kde se nachází hemoglobin bohatý na kyslík) a jiné, umožnily získat cenné informace o tom, které části mozku jsou aktivní, když provádíme nějaký úkon – něco pozorujeme, čteme, posloucháme, vzpomínáme, přemýšlíme apod.

Ukázalo se, že mozková centra nejsou ostře ohraničená, ale jejich hranice se liší, jsou-li určeny elektrofyziologicky, chemicky nebo mikroskopicky. Když provádíme nějakou činnost, obvykle je aktivní ne jedna ale hned několik různých částí mozkové kůry. Části mozku nejsou zřejmě tak úzce specializované, jak se zpočátku zdálo. Objevily se dokonce názory, že mozek žádná specializovaná centra na jednotlivé činnosti nemá, že se na všech činnostech podílí jako celek. Dnes se již proto od klasického pojetí „center“ upouští a říká se, že se na jednotlivých funkcích podílejí některé části mozku víc než části jiné.

Mozek je dnes chápán, jako soubor funkčních systémů, které se vyvíjejí, specializují a váží na některé části mozku více než na jiné. Tyto funkční systémy pracují na více úrovních, jsou svázány s činností jiných systémů a informace jimi mohou probíhat nejen sériově (tedy jedna za druhou) ale i paralelně (vedle sebe). To umožňuje mnohem rychlejší a vzájemně nezávislé zpra­covávání informací. Zpracované informace z jednotlivých kanálů se sloučí do jediného poznatku o prožívané skutečnosti.

Je zajímavé, že i velmi vážná poranění lidského mozku nemusí vždy vést k smrti člověka ani ke ztrátě jeho duševních schop­­ností. Dokazují to případy popsané v lékařské literatuře. Ztrátu i velké části mozkové tkáně a poškození některých specializovaných center dokáže mozek nahradit tím, že jejich funkci převezmou jeho jiné části. Žádná „díra v duši“ poškozením mozku vzniknout nemusí.

Skutečnost, že může dojít k přesunu určitých funkcí v mozku, naznačuje, že funkční systémy mozku nejsou vázány na jednu jeho konkrétní část, ale jejich funkci mohou převzít i jiné části mozku. To znamená, že existuje nějaká vyšší řídící informace či funkce mozku, která je schopna říct neuronům dosud neaktivním nebo vykonávajícím jinou činnost, aby přestaly dělat to, co dělají a specializovaly se na pro ně novou činnost tak, aby duševní aktivita byla, pokud možno, zachována. Tato vyšší řídící informace či funkce musí mít nelokální charakter a musí být svázána s činností mozku jako celku.

It's only fair to share...Share on Facebook
Facebook
Share on Google+
Google+
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *