Přes to, že dnešní věda má k dispozici velmi sofistikované metody pro zkoumání činnosti mozku, dosud se jí ani v nejmenším nedaří vysvětlit podstatu myšlení a vědomí a ani se nezdá, že by se k tomuto vysvětlení blížila. Výzkum umělé inteligence možná povede k vytvoření dokonalých řídicích systémů a robotů pro velmi složité činnosti a operace, ale ani náhodou se neblíží vytvoření umělého vědomého a myslícího organismu.

Možná nám něco důležitého uniká. Existují indicie, že lidská duše – psýché nemusí být pouhou fantazií nebo jen pojmem sloužícím pro popis našich duševních schop­ností, ale něčím reálně existujícím. Pokud je na nich zrnko pravdy, může to zcela radikálně změnit náš pohled na svět a jeho smysl.

Zkusme se podívat na prastarou ideu existence lidské duše očima moderního člověka. Může lidská duše reálně existovat? Existují nějaké fyzikální či biochemické principy, na nichž by existence lidské duše mohla být založena? Lze vytvořit fyzikální model duše? Domnívám se, že ano. Domnívám se, že možnost existence lidské duše je dána fyzikálními procesy, které mají kvantově-relativisticky charakter.

Představa mozku jako kvantového počítače nic neříká o tom, že by mohla existovat lidská duše ve smyslu, jak si ji představují světová náboženství. Ty duši považují za cosi, co nelze vidět, změřit ani zvážit – za cosi nehmotného. Jak by však nehmotná duše mohla ovlivňovat náš hmotný svět? A co to vlastně znamená, když se řekne, že je něco nehmotné?

Lidé si pod výrazem, že je něco hmotné, představují, že je to složené z malých částic a částice si představují jako malá zrnka písku. Pokud bychom se vydali na cestu do mikrosvěta, zjistili bychom, že náš hmotný svět je velmi děravý. Je to hromada prázdnoty a mezi tím sem tam něco a to něco se rozplyne, když se k tomu pokusíme přiblížit.

Hmota existuje jako pole, které je neviditelné a přesto spojuje dohromady jednotlivé částice i všechna „zrnka písku“, které tvoří tento svět. Můžeme říct, že pole je základ všeho hmotného a částice, které se z něj vynořují, jsou jen malé kousky ledu plavoucí po ohromném oceánu. Je-li něco hmotné, neznamená to, že to musí vypadat jako kus skály či hromada písku. To, že je něco hmotné, znamená, že to zakřivuje prostor a čas, jež spolu tvoří sjedno­cené prostoročasové kontinuum.

Hmota, dle Einsteinovy obecné teorie relativity, není nic jiného, než zakři­vení prázdného prostoru. Je tedy ve své podstatě prázdná – „nehmotná“. Neexistuje nic než prázdný prostoročas, veškerá hmota, pole i ná­boje jsou projevem geometrických a topologických vlastností prázdného prostoru. Mohlo by tedy existovat něco víc „nehmotného“, než sám prostor? Zřejmě ne. Existuje-li lidská duše, musí být stejné podstaty jako vše kolem nás. Nemůže být více nehmotná, než je vše ostatní kolem nás.

Einsteinova teorie relativity změnila náš pohled na fyzikální realitu. Prostor a čas už není něco, co existuje samo o sobě nezávisle na přítomnosti hmoty. Prostor a čas už není neměnný. Přítomnost hmoty a rychle se pohybujících objektů ho zakřivuje, činí ho elastickým. Prostor a čas získává tvar, který se velmi odlišuje od toho, jak ho známe ze zkušenosti.

Lidská duše, pokud existuje, musí být hmotná. Musí s ní být svázaná nějaká energie a musí mít nějakou hmotnost. Jak hodně duše může vážit – jako zrnko písku, jako molekula, atom nebo ještě míň? Kdyby vážila tolik, co zrnko písku a byla i tak velká, i když se to může zdát málo, určitě by ji už vědci odhalili. Objekt o velikosti a hmotnosti zrnka písku má velmi přesně danou polohu v prostoru, a nemůže se nikde dost dobře skrýt.

Jediný způsob, jak by mohla unikat odhalení, je, že váží tak málo, že její lokalizace na určitém místě není dost dobře možná. Její hmotnost musí být tak malá, že se chová jako objekt kvanto­vého mikrosvěta. Znamená to tedy, že duši tvoří nějaké tajemné tachyony či fyzikům dosud neznámé částice – psychony? Pokud by interagovaly s běžnou hmotou, už by byly objeveny. Pokud s ní neinteragují, jen těžko mohou ovlivňovat činnost mozku.

Pokud duše existuje, musí se jednat o entitu, která existuje na úrovni kvantového mikrosvěta. Nejedná se zřejmě o shluk nějakých tajemných částic, ale spíše o tvar v kvantovém poli.

Podle knihy: Nový pohled na lidskou duši a vědomí (tiskem 2016, verze pro čtečky)

Více se také dozvíte v knize: SHRÖDINGER’S CAT AND A NEW VIEW OF THE WORLD (2022)

Hmotná či nehmotná duše?
Štítky:        

Napsat komentář