EPR experiment

Je známo, že kvantová teorie a teorie relativity nejsou spolu v ideálním souladu. Kvantový mikrosvět překračuje omezení daná teorií relativity, což se mnoha vědcům první poloviny 20. století, včetně Alberta Einsteina, nelíbilo. Einstein, přestože se na rozvoji kvantové teorie podílel, byl zároveň i  jejím velkým kritikem. Proto také v roce 1930 vymysleli Einstein, Podolsky a Rosen myšlenkový pokus, kterým chtěli jasně prokázat „podvodnost“ kvantových neurčitostí. Tento pokus vešel do historie fyziky jako tzv. EPR experiment.

Podstatou tohoto experimentu je chování dvou částic se spinem. Spin vyjadřuje točivost částice kolem vlastní osy. Je to vektor, který má směr rotační osy částice. Obecně proto může mít dva směry. Podle kvantové teorie, dokud není provedeno měření stanovující okamžitou hodnotu spinu u jedné z částic, mohou existovat, s určitou pravděpodobností, obě možné hodnoty spinu současně.

Mějme tedy dvě částice s opačným spinem, jež spolu vzájemně interagují, a nechejme je vzdálit se velmi daleko od sebe, aniž by byly něčím ovlivněny, a pak proveďme měření stavu jedné částice, čímž zjistíme její hodnotu spinu. Ve stejném okamžiku ovšem, aby byl splněn zákon zachování momentu hybnosti, musí druhá částice zaujmout stav s opačným spinem nezávisle na jejich vzdálenosti. Obě částice přitom musí „spolupracovat“ i na velkou dálku, přestože se žádný signál mezi nimi nemůže šířit dostatečně rychle!

Tento paradox nezpochybnil kvantovou teorii, jak doufali autoři EPR experimentu, ale naopak ukázal, že je na obě částice potřeba pohlížet jako na jediný objekt, i když jsou třeba vzdáleny milióny kilometrů. O tři desetiletí později John Bell odvodil teorém založený na  tomto pokusu, který ukázal, že koncepce skutečnosti, jež se skládá z  oddělených částí pospojovaných lokálními spojeními je nekompatibilní s  kvantovou teorií. Bellův teorém ukázal, že vesmír je zásadně vnitřně spjatý, vnitřně závislý a nerozdělitelný.

David Bohm, již zesnulý profesor teoretické fyziky na Londýnské univerzitě, rozpracoval tvrzení o nerozdělitelnosti vesmíru do širších důsledků. Veškerá realita, kterou pozorujeme, je podle tohoto významného vědce rozvinutím, jakousi speciální, stále se měnící podobou mnohem základnější svinuté skutečnosti, již nejsme schopni přímo postihnout.

Vesmír je podle Bohma uspořádán tak, že celek je zahrnutý v každé z jeho částí. Analogii této uspořádanosti vidí David Bohm v principu hologramu (informace o hologramu je obsažena – svinuta – v každé části holografické desky).

It's only fair to share...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *