Doteky tajemna

Odhaduji, že minimálně 50 % lidí se během svého života setkalo či setká s něčím, co se jeví jako mimosmyslové vnímání prostorově nebo časově vzdálené skutečnosti nebo jako zjevení ducha již zemřelého člověka. Parapsychologové pak hovoří o telepatickém přenosu informace, o jasnovidnosti, o telekinezi, zjevení či strašení apod.

Řada z těchto vjemů mohou být pouze živými sny, nočními můrami či fantazijními představami. Někdy stačí malý podnět či nezvyklý vjem a naše fantazie ho dokreslí do podoby zvířete, člověka nebo něčeho jiného. Některé udá­losti mohou být čistě náhodné a okol­­nosti jim dají větší význam, než by jinak měly. Také strach a oče­kávání něčeho zlého velmi zveličují naše prožitky. Stačí, aby se setmělo, a naše fantazie začíná pracovat.

Nenajdeme-li pro „mimosmyslový“ zážitek nějaké racionální vysvětlení, vždy můžeme říct, že danou osobu musely oklamat smysly, má bujnou fantazii, blouznila z horečky, únavy, ze stresu, pod vlivem drog, léků či třeba nedostatku kyslíku. Vždy se dá také říct, že onen člověk měl halucinaci, trpí skrytou duševní nemocí nebo si vše prostě vymyslel. Je velmi těžké připustit, že by tyto zážitky mohly být i reálné.

Pro většinu tajemných věcí, které se nám nebo našim blízkým přihodily, se dá najít racionální vysvětlení. Otázkou je jen, zda to racionální vysvětlení není více přitažené za vlasy než možnost, že existuje i jiná forma existence než ta, kterou známe. Je možné, že se čas od času dostáváme do kontaktu s realitou v její širší podobě. Věci i události nejsou již od sebe tak vzdálené, jak se nám jeví. Myslím si, že stojí za to zmínit některé společné rysy těchto zážitků, protože by nám to mohlo něco napovědět o podstatě těchto jevů.

Hovoří-li parapsychologové o telepatii, mají na mysli přenos myšlenek či představ na v podstatě libovolnou vzdálenost bez toho, aby tento přenos byl jakkoli svázán s naším smyslovým vnímáním a bez toho, aby ho bylo možno jakkoliv odstínit. Podstata takového jevu nemůže být tedy založena na přenosu informace fotony nebo jakýmikoliv jinými známými částicemi. Mohla by však fungovat na principu svinutí in-forem nesoucích obraz události a jejich rozvinutí v mysli příjemce.

Pro ověření reálnosti mimosmyslového přenosu informací byl prováděn mnoha badateli dlouhodobý experimentální výz­kum. Uskutečnily se pokusy s přenášením myšlenek a představ na krátké i velké vzdálenosti. Byly zkoumány možnosti přenosu představ různých předmětů, věcí i abstraktních zpráv. Prováděly se statistické experimenty, do nichž byly zapojeny větší skupiny osob různého stáří, inteligence a vzdělání. Mnoho těchto pokusů bylo označeno za úspěšné. Žádné však nebyly průkazné natolik, aby mohly přesvěd­čit skeptiky z řad vědců. Problémem je metodika a opakovatelnost těchto experimentů a hlavně mnohem menší emotivní náboj s nimi spojený oproti případům spontánní telepatie, které se týkají těch nám nejbližších.

Existuje mnoho zpráv o zjevení „obrazů z minulosti“, kdy člověk jakoby spatří zlomek události, která se odehrála na nějakém místě v dávné minulosti. Tyto události jsou obvykle spo­jovány s místy, kde se odehrála nějaká tragédie. Říká se, že na daném místě straší, že se tam objevují duchové, zjevují se bílé paní apod. Jako by obraz minulosti svinutý do prostoru byl přítomností pozorovatele opětovně rozvinut a znovu se odehrál na hranici mezi psýché pozorovatele a hmotnou realitou.

Zjevení jako by existovaly jen po dobu, kdy jsou pozorovány. Trochu to připomíná Watch dog efekt. Zjevení je rozvinuto jen po dobu, dokud se nemůže svinout. K jeho rozvinutí dochází zřejmě svinutím vědomé psýché pozorovatele a předáním takto uvolněné energie vyvolanému obrazu. U pozorovatele přitom dojde k zrychlení plynutí jeho subjektivního času a tak doba po­zo­rování zjevení se může zdát delší, než ve skutečnosti je.

Stává se, že zjevení jsou v určitých místech pozorovány opakovaně s jistou pravidelností. Obrazy minulého a současného jako by spolu, na základě určité podobnosti, rezonovaly a minulost se tak rozvinuje v současnosti podobně jako vzpomínka na nějakou dávnou událost v naší mysli. Zdá se, jako by místa tra­gédií „vzpomínala“ na svou minulost.

Jako vyšší forma mimosmyslového vnímání se označuje tzv. jasnovidectví. Jasnovidnost znamená schopnost vnímat události, které se odehrály v nedávné i vzdálené minulosti, a dokonce i ty, které se teprve mají stát. Pak se jedná o tzv. předvídání.

Je-li vesmír organizován na principu podobném hologramu, v každé části časoprostoru jsou obsaženy informace o celku a tedy i dění v celém vesmíru z hlediska minulosti, současnosti a budoucnosti. Jsou tedy obsaženy i v lidské psýché. Problémem je ovšem naladění se subjektu na konkrétní informaci v informačním poli vesmíru a rozvinutí této informace do jeho vědomí.

Získat informaci o situaci v místě, kde se nachází, před jednou sekundou by mělo být asi stejně náročné jako získat součas­nou informaci vzdálenou od polohy jasnovidce 300 000 km. To by vysvětlovalo, proč je telepatický přenos mnohem pravděpodobnější než jasnovidná percepce z minulosti nebo budoucnosti a proč nebyl pozorován vliv vzdálenosti na telepatický přenos.

Pokud fenomén jasnovidnosti existuje, musí se jednat o velmi mimořádný jev a ještě mimořádnější schopnost. Jen velmi málo lidem v historii může být tato schopnost právem přisuzována. Naprostá většina lidí, kteří o sobě tvrdí, že tuto schopnost mají, jsou podvodníci nebo žijí v sebeklamu. Posoudit, zda naše předtucha představuje obraz historie, která se reálně formuje v naší budoucnosti nebo je jen odrazem našich vědomých či podvědomých obav je velmi obtížné.

Řada osobností z řad známých jasnovidců měla vidění týkající se budoucnosti. Historie zná mnoho proroctví, která se sku­tečně naplnila. Je ale pravdou, že tisíckrát víc, od různých samo zvaných věštců, se jich nenaplnilo. Vsadí-li si milión lidí sazku, je pravděpodobné, že některý z nich vyhraje a uhádne správně všechny čísla a výsledky. To z něj ovšem proroka neudělá.

Každý den se na světě odehraje milión sportovních utkání, na která je si možno vsadit. Každý den se v miliónech heren točí ruleta. Každý den milióny lidí sázejí v různých loteriích. Pokud by mezi námi chodili lidé, pro které by bylo snadné vidět budoucnost, všechny sázkové kanceláře a kasina by velmi rychle zkracho­valy.

To svědčí o tom, že buď předvídat budoucnost není možné, nebo neexistuje jedna jediná možná budoucí historie, ale celé spektrum možných budoucích historií. Stačí málo a historie se změní. Tuto možnost potvrzují i někteří významní jasnovidci. Tvrdí, že budoucí události se jim jeví rozmazanější, jako by se budoucnost rodila z minulosti, a čím je blíže k současnosti, tím je ostřejší a jednoznačnější. Proto také hovořili o svých schopnostech s pokorou a rozhodně se nepovažovali za neomylné.

Je možné, že se někdy budoucí historie prolínají v nějakých interferenčních uzlech – událostech, které se vyskytují ve více histo­riích jako, když různé cesty vedou do stejného místa. To by mohly být obrazy, které se objevují v psýché jako předtuchy budoucích událostí. Ani to ovšem neznamená, že tyto historie se společnými body musí být jedinými možnými. Možná právě schopnost vnímat negativní budoucí historie vyvolává naše obavy a zároveň nám umožňuje se jim vyhnout a přežít.

Obecná teorie relativity tvrdí, že možnost předvídat budoucí vývoj hmoty je omezena globální geometricko-topologickou strukturou prostoročasu. Z kvantového hlediska můžeme mluvit, maximálně tak o statistickém determinismu. Vezmeme-li v úvahu exis­tenci vědomé psýché, pak představy vytvářené touto psýché se mohou superpozicí skládat s „předurčeným“ stavem systému a zcela ho změnit.

Poměrně velké množství lidí někdy ve svém životě spatřilo cosi, co se dá označit za „ducha“. Většinou se jedná o tajemné mlžné skvrny a postavy. Nejsou ale výjimečné ani popisy jako by reálných osob, které se náhle „rozplynuly“.

V případě „zjevení duchů“ je velmi často popisováno ochlazení a závany vzduchu, vznik mlžných obláčků či celých postav a v extrémních případech (tzv. poltergeist) i pohyby předmětů, elektrické rušení apod. Zdá se tedy, že duchové se chovají tak trochu fyzikálně – odebírají v místě svého zjevení z prostoru energii ve formě tepla (aby se mohli objevit – rozvinout). To má za následek kondenzaci vlhkosti a tlakové změny ve vzduchu, které, pokud by byly dost velké, mohly by zapříčinit i pohyby předmětů (vzpomeňme si, co dokáže obyčejný průvan).

Strašidelná zjevení mají temný, nepříliš inteligentní až tupý charakter. Představují něco, co nás děsí a odebírá nám energii. Okamžik zjevení se pozorovateli může jevit jako celá věčnost. Naproti tomu mystická a duchovní zjevení mají poněkud jiný charakter. Jsou plná světla – to, co se zjevuje, neodebírá energii v místě zjevení, ale naopak samo uvolňuje energii, jako by při svém projevu přecházelo na nižší energetickou úroveň. Cítíme se příjemně a čas pro pozorovatele plyne rychle. Když světelný vjem skončí, cítíme nostalgii.

Zjevení se chovají jako in-formy, které se rozvinují a svinují a přitom přecházejí z jedné kvantové hladiny na druhou. Přitom odebírají nebo uvolňují energii. Tyto zjevení se rozvinují v naší mysli jako obrazy, ale svým způsobem se promítají i do okolní reality a vyvolávají v ní fyzikální změny.

Pokud všechny typy „doteků tajemna“ jsou pouze výplodem nemocného nebo zmateného mozku, nemůžeme mít moc velkou důvěru ke své vlastní mysli. Mozek je kejklíř, který si s námi zahrává a dává nám iluzi toho, co není.

Jsou-li alespoň z části reálné, zdá se, že do naší mysli mohou v určitých stavech vědomí pronikat obrazy reality, která se jeví mnohem širší, než jak ji vnímáme prostřednictvím našich ome­zených smyslů.

It's only fair to share...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *